Víte, co jsem si uvědomila? Že v tomhle světě plném tak rychle, nelítostně a brzy v nenávratno odcházejících lidí není nic hloupějšího, než žít, jako kdybychom byli nesmrtelní…
Je hloupé být hrdý na to, že jste už pět let na někoho naštvaní…
Je hloupé neděkovat svým blízkým za každodenní záplavu jejich péče a lásky, kterou si záhy zvykáme přijímat jako něco samozřejmého…
Nejsme nesmrtelní, nemáme být sběrateli neštěstí…
Je hloupé vnucovat se někomu, komu bychom nebyli vhod ani v čas té největší nouze, stejně jako je hloupé z lítosti setrvávat s někým, kdo by za stejných okolností nebyl vhod zase nám…
Je hloupé vyvádět kvůli každé hlouposti…
Je hloupé hnít v nečinnosti a hledat pro to výmluvy v tom, že nás kdysi před sto lety kdosi dost nemiloval, nebo že nás neměli dost rádi naši rodiče…
Je hloupé stále dokola hledat někoho, kdo by za nás vyřešil naše problémy.
Je zcela možné, že někdo takový se i najde, jenomže pak už nebudeme hrát roli pána svého vlastního života…
Je hloupé běhat za cizími lidmi, abychom jim sdělili, jak moc se nám nezamlouvají…
Existuje výtečné, hrdě znějící pravidlo: Prostě projdi kolem…
Je hloupé zříkat se lásky a nejlepších příležitostí jen ze strachu, že přece nemáme žádnou záruku…
Záruky zkrátka nejsou a ani nebudou…
A konečně je neskutečně hloupé usadit ve svém nitru velkého natvrdlého papouška, který bude jako pominutý den po dni vykřikovat co je snadno říkat, ale těžko udělat…
No ano, těžko, o tom není sporu. Ale ono něco něco dělat většinou není snadné…
Ale určitě ne těžší než celý život jenom žlučovitě bublat a šmírovat při tom cizí okna…
Přeji vám pěkný den. A nezapomeňte: Nejsme nesmrtelní, nemáme být sběrateli neštěstí…
Lilia Gradová
Když člověk vyzařuje světlo, dráždí ty, kdo žijí ve tmě
Každý den je ve vašem životě první i poslední