Nevymlouvejte se, jenom vás to oslabuje!

Všichni občas nemáme pravdu. Děláme chyby. Hlouposti. Ubližujeme. Šlápneme vedle.

Ale měli bychom všechno pochopit hned napoprvé. Když něco děláme, měli bychom to dělat správně. Jednat rozumně. Pamatovat na zájmy ostatních. Dvakrát měřit a jednou řezat.

NEJDE to. Tedy – pokud jste normální živý člověk.

Jak se chovat, když se člověk splete? Přiznat svou chybu. Omluvit se. A žít dál.

Je to jednoduché.

V každodenním životě však převládá jiná strategie: dlouho se vytáčet, se skřípěním zubů uznat svou chybu, utrousit jakousi omluvu, dlouho se vymlouvat a konec konců udělat viníky ze všech okolo.

Čím nižší má člověk sebevědomí, s tím větším nasazením tuto strategii uplatňuje. Proč vlastně? Protože věří, že když správně zvolí ospravedlňující argumenty, vyjde najevo, že je „zcela nevinen“. Je totiž přesvdčen, že dobrý člověk nikdy nedělá chyby. A on moc a moc chce být dobrým člověkem!



Nejlepší způsob, jak se „stát dobrým“, je včas najít toho, kdo „je špatný“. Tedy toho, kdo dotyčnému neumožňuje projevit svou skutečnou, běloskvoucí, chybičkami nedotčenou ideální podstatu.

Takže kdo bude ten „bídák“? Manželka mi nerozumí, šéf mě ponižuje, děti neposlouchají, manžel mě nemá rád, rodiče mě ničí, MHD má věčně zpoždění, budík se rozbil, doktoři neléčí, sousedi dělají hluk, došel mi benzín, zdraví jde do háje… Hlavně mě správně pochopte: já za to nemůžu.

Nevymlouvejte se.

«Jdu pozdě, promiňte, šel jsem včera pozdě spát, šíleně moc práce, od rána už několik děsných telefonátů, víte jaký je teď nápor, jako obvykle všechno všichni na poslední chvíli, tady se stíhat nedá, je to samý spěch…“

«Jdu pozdě, omlouvám se.»

Vidíte jistě ten rozdíl.

Nevymlouvejte se. Výmluvy vás mění v oběť okolností, zbavují vás životní síly. Začínáte sami sebe vnímat jako bezvýznamnou figurku v záplavě mezilidských vztahů. Ztrácíte sebeúctu a sebedůvěru. Ztrácíte důvěru jiných lidí, protože se pořád zabýváte vlastní osobou a ustavičně se stavíte do obranné pozice.



Neděláte chyby, učíte se, a v tom je vaše síla.

Buďte otevření a poctiví. Život je učení. Nikdy byste se nespletli, kdybyste věděli, jak to dopadne. Jenomže život už je tak nastaven, že stoprocentní jistotu, jak dopadne, nemáte u žádné věci. Buďte proto připraveni na získanou zkušenost a poctivě přiznejte, když něco nevyjde.

Správná strategie vztahu k neúspěchu vám umožní psychologicky událost uzavřít:

• uděláte závěry, příště je vezmete v úvahu a nebudete se trápit neplodným pocitem viny;

• upevní to vaši osobnost, protože jestliže umíte přiznat vinu a neházíte ji na někoho jiného, jednáte jako dobrý člověk;

• posílí to vaši sebeúctu, protože správně označíte za chybný jeden konkrétní čin a ne kompletně sebe sama jako osobu;

Až si příště uvědomíte, že začínáte s výmluvami, zadržte, zastavte se. A budete se cítit osobně daleko silnější, i když třeba budete muset vyslechnout mnoho nepříjemných slov. Zadržte a nechte lidi vyjádřit jejich mínění o vás, pokud si to přejí. Přijměte to statečně. Držte se. Udělejte z toho závěry a žijte dál.

Olga Orlová