Než se zamilujete, mějte rádi sami sebe

Láska k sobě samému je zdrojem vlídnosti a úcty. Pokud tyto dva city postrádáme, vztah se stává autoritářským nebo se vyvíjí podle vzorce „oběť-pronásledovatel“. Nemá-li člověk rád sám sebe, nedokáže milovat ani jiného, protože bude usilovat jen o jediné – být sám milován.

Buď se člověk bude věčně dožadovat «přídavku», nebo se vztahu rovnou zřekne, protože mu bude připadat nedostatečný. V každém případě bude pro něj těžké cokoli dávat, protože když se nemá rád, domnívá se, že ani tomu druhému nemůže poskytnout něco, co by za to stálo a co by pro něj bylo přitažlivé.




Kdo se nemá rád, nejprve využívá a nakonec úplně zničí partnerovu důvěru. Pro jeho „dodavatele lásky“, je to stále těžší a nakonec ho už začne unavovat věčné dokazování vlastního citu. Je to „mission imposible“, protože nemůžeme někomu druhému poskytnout to, co si může poskytnout jedině on sám: lásku k sobě samému.

Kdo se nemá rád, často cítí pochybnosti o vztahu toho druhého: «Jak může mít zájem o někoho takového, jako jsem já? To znamená, že musí být ještě horší než já!» Nedostatek sebelásky může nabýt i formy téměř maniakální oddanosti, posedlosti láskou. Tato posedlost však maskuje nenasytnou touhu být milován. Jistá žena mi vyprávěla, jak trpěla věčnými manželovými vyznáními lásky! Bylo v nich skryté psychické násilí, které zničilo vše, co v jejich vztahu mohlo být dobré. Když se s manželem konečně rozešla, zhubla o dvacet kilo, která nabrala v podvědomé snaze chránit se před jeho teorizujícími vyznáními.

Zasloužím si úctu, zasloužím si tedy i lásku.

Láska někoho jiného nikdy nemůže nahradit nedostatek sebelásky. Jako by pod ochranými křídly někoho jiného schováme své obavy a strach. Když někdo nemá rád sám sebe, touží po absolutní, bezpodmínečné lásce a vyžaduje od partnera, abymu poskytoval nové a nové důkazy svého citu.

Změnit svůj pohled na sebe sama pomáhá během terapie nikoli terapeutova láska, ale kvalita vztahu, který nabízí. Je to vztah založený na přívětivé vlídnosti a umění naslouchat. Proto ustavičně opakuji a tvrdím to i teď: největším darem, který můžeme dát dítěti, není ani tak naše vlastní láska, jako naučit ho mít rád sebe sama.