Ti nejlepší z nejlepších utrácejí jen minimum času tím, v čem nejsou dobří. Školský systém by se u nich mohl v ledasčem poučit. Dětem je často přikázáno věnovat se něčemu, co se jim nijak zvlášť nedaří, a na předměty, které jim jdou dobře, nezbývá čas. Má se za to, že tak se žák naučí znát co nejvíc. Ale to je špatně! Jestliže budete hodně pracovat na svých slabých místech, získáte konec konců jen mnoho velmi slabých míst.
Například kterýkoli sportovní šampión vybrušuje své návyky na stále vyšší a vyšší úroveň. Ať vezmeme jakýkoli sport, všechny špičky spojuje jeden hlavní rys: většinu času pracují na svých silných stránkách, kterými je vybavila příroda. Na neproduktivní činnost vynaloží minimum času. Trénují, trénují a trénují, často spoustu hodin denně.
Bůh nás všechny obdařil těmi či jinými vlohami. Podstatnou část svého života věnujeme tomu, abychom pochopili, v čem ty vlohy spočívají a pak je co nejvhodnějším způsobem uplatnili. U mnoha z nás se poznávání vlastního talentu protáhne na celé roky. Někteří tento svět opustí, aniž by poznali, v čem spočíval jejich dar. Takoví lidé se vyčerpávají bojem, protože většinu času tráví prací, která jejich silným stránkám vůbec neodpovídá.
Je velmi důležité přesně si uvědomit, v čem jste dobří. V něčem jste prostě výborní, ale jsou věci – a je třeba umět si to poctivě přiznat – ve kterých jste hotová nula. Rozepište si své vlohy do desetibodového hodnocení. Jedničkou bude hodnocena vaše největší slabina, desítkou to, v čem těžko najdete konkurenci. Největších úspěchů v životě dosáhnete, budete-li se věnovat „desítce“.
Chcete-li poznat své silné stránky, položte si několik otázek. Co se vám daří bez velké námahy a bez předběžné přípravy? Jaké možnosti pro uplatnění svého talentu dnes máte? Jak byste je mohli uplatnit? Co byste díky jim mohli vytvořit? A teď velmi důležitá otázka. Kolik procent času obyčejného týdne věnujete tomu, v čem jste nejlepší? Obvykle je uváděno 15-25 %. A co kdybyste tenhle ukazatel zvedli na 80-90 % ?
Podstata soustředění na priority spočívá ve stanovení nových hranic, které nebudete překračovat. Abyste lépe pochopili, jak vymezit hranice, představte si malé dítě na pláži u oceánu. Je tam bezpečná zóna, vymezená několika barevnými bójemi, spojenými silným lanem. K lanu je přivázána pevná síť, která dítěti nedovolí dostat se z vymezeného bezpečného prostoru. Hloubka uvnitř ohrazeného prostoru není ani půl metru. Je tam klidná voda a dítě si tam může bezpečně hrát.
Na druhé straně lana je silný proud a příkrý sráz klesající do hloubky mnoha metrů. Kolem projíždějí motorové čluny a vodní skútry. Všude jsou umístěny výstražné cedule: „POZOR! Plavání zakázáno!“ Dokud je dítě ve vyhrazeném prostoru, je všechno v pořádku. Za jeho hranicemi je nebezpečí.
Podstata tohoto příkladu: když si hrajete tam, kde vaše soustředění něco ruší, opouštíte bezpečné hranice a dostáváte se tam, kde na vás číhají duševní a finanční nástrahy. V mezích oblasti, kterou znáte ze všeho nejlíp, můžete v bezpečí dovádět po celý den.
Soustředění na priority opravdu funguje. Udělejte si z něj návyk a čeká vás úspěch.
„Když mi bylo sedmnáct, vzal jsem si kus papíru, doleva napsal, co umím a doprava, co neumím. Pochopil jsem, že můžu psát, můžu fantazírovat a kreslit. Druhý den jsem mamince oznámil, že odcházím ze školy, odcházím z domova a budu natáčet filmy.“ Luc Besson
Čas opravdu prožitého života
Jak mohou rodiče ovlivňovat budoucnost dětí