Byl jednou jeden muž, který po celý svůj život neznal nic jiného než tvrdou práci a hromadění peněz. Neměl z nich však radost, ani za ně nepořídil nic, co by udělalo radost někomu jinému. Šetřil, škudlil každý groš, zkrátka to byl pořádný lakomec. Než zemřel, řekl své ženě: „Přeju si, abys až umřu, sebrala všechny moje peníze a dala mi je do rakve. Chci si je s sebou vzít na onen svět.“
A přinutil ženu, aby mu při všem, co je jejímu srdci drahé, odpřísáhla, že všechny peníze vloží do jeho rakve, než ji spustí do země.
Nakonec tedy zemřel. Ležel v otevřené rakvi, jeho žena seděla vedle celá v černém a kousek od ní také v černém seděl její přítel.
Když obřad loučení končil, těsně před tím, než položili na rakev víko, žena požádala o chvilečku strpení. Zpod své židle vytáhla velikou krabici. Tu položila k manželovi do rakve. Načež zřízenci rakev zavřeli a spustili do hrobu.
Když se pak vrátili domů, řekl její přítel: „Věřím, že nejsi tak bláznivá, abys všechny ty peníze nebožtíkovi do hrobu opravdu dala…?“
Vdova odvětila: „Jsem poctivá, oddaná manželka. Své slovo nemohu vzít zpátky. Donutil mě, abych mu slíbila, že peníze půjdou do hrobu s ním“.
„Chceš říct, žes mu ty peníze opravdu dala do rakve!!!???“
„Ovšem“, odpověděla manželka zesnulého. „Všechny peníze jsem uložila na své konto a vypsala jsem šek na celou tu sumu. Když bude chtít, může si je vyzvednout.“
Když žena pláče – Poučení pro muže
Jak se do lesa volá…