Opravdu nemusíš . . . Rady dvacítkám.

Stalo se to nečekaně. Měly jsme pocit, že ze školy jsme vyšly doslova včera, teprve nedávno jsme šly do své první práce a utrácely celou výplatu za kabelky. Všechno, co se dělo, nám připadalo jako něco nanečisto, jako příprava, nácvik něčeho skutečného, opravdového, co teprve přijde. A pak nám bylo třicet. Najednou. Z ničeho nic. Nikdo nám neřekl, jak s tím máme naložit, co si s tou cifrou počít a jak dál žít. Co bychom poradily samy sobě jako dvacítkám?

Studuj

Neposlouchej lidi, co říkají, že diplom nic neznamená. Nejspíš nic neznamená právě jejich diplom. Dobré vysokoškolské vzdělání je vždycky plus. A nemusíš zůstat jen u jedné školy nebo města. Když se ti bude zdát, že učební program ztrácí úroveň, bez váhání přejdi na jinou školu, odcestuj do jiné země, tam kde vzdělání bude kvalitní. Svět se globalizuje a ve většině vzdělávacích institucí existují stipendia pro zahraniční studenty, výměnné programy, možnost bezplatného studia nebo alespoň snížení poplatků za studium.

Vyber si dobré učitele. V mnohém tito lidé ovlivní tvou další životní cestu.

Sbírej pracovní zkušenosti

Pracovat začni co nejdřív. Získáš pocit jistoty. Vyhledávej stáže ve špičkových společnostech kdekoli na světě. Dělej každou práci tak, aby ses nemusela stydět, až budou zveřejněny její výsledky. Hledej nejlepší profesionály svého oboru a snaž se najít možnost pracovat v jejich blízkosti. Vyhledej takové lidi ve městě, kde žiješ a zkus to. Jen mezi skutečnými profíky poznáš svou profesi zevnitř a navážeš vztahy s potřebnými lidmi. Jejich doporučení pak může ovlivnit názor tvých budoucích zaměstnavatelů.

Cestuj

Rozšiřuj si rozhled, uč se jazyky, navaž kontakty s vrstevníky po celém světě, najdi si přátele na různých místech a poznávej, jak žijí lidé v jiných zemích. Zbav se provinciálního pohledu na život, lokálpatriotismu a snobství. Poznávej svět, ponoř se do každé nové kultury, buď všemu otevřená. Nezapomeň: uč se jazyky. Bez angličtiny nic nezmůžeš. Je to pravda. Ale její znalost dnes nestačí, snaž se zvládnout základy alespoň dvou jazyků.

Opravdu nemusíš . . .

Opravdu se nemusíš vdát do třiadvaceti, pracovat od osmi do pěti, na dovolenou jezdit do Chorvatska, nosit podpatky, chodit v sukni, být chválená maminkou, tetou, sousedkou, tím mladíkem odnaproti a jeho matkou. Nemusíš být vždycky nalíčená, načesaná a mít nalakované nehty. Věčně dobrá nálada rovněž není tvou povinností, stejně jako plnění něčích ztracených snů. Nemusíš pracovat, kde se ti nelíbí, nemusíš ztrácet čas jalovými řečmi s nepříjemnými lidmi. Nikdo nemá právo od tebe žádat, abys byla někým jiným, než kým doopravdy jsi.

Neboj se zmýlit

Chybám se nejde vyhnout. Můžeš však změnit svůj vztah k nim. Když se něco nepovede, zamysli se, kde se stala chyba. Pouč se z ní. Příště už se to nestane. Na chybách není nic hrozného, dělá je každý, je to prostě zkušenost a nemá smysl se pro ni trápit.

Mluv častěji se svými blízkými

O smrti nikdy nikdo nemluví. O tom, že je nevyhnutelná. O tom, že se budeš trápit a plakat. O té strašlivé prázdnotě, která vznikne, když poprvé ztratíš někoho velmi blízkého. O strachu z další ztráty, který se ti usadí v duši. O lítosti, že jsi tak málo chodila k babičkám a dědečkům. Není to však tvoje vina… vždyť se zdálo, že tu jsou a budou věčně, že na tebe vždycky budou čekat s čajem a ještě teplým koláčem. Budou tě vždycky čekat a milovat v tvém srdci.

Nauč se žít s pocitem neurčitosti

Nevíš, co bude za rok, co se stane v létě a kde budeš žít za dalších pět let. A nikdy se to taky předem nedozvíš. Pocit stability a jistoty, že všechno děláš správně, je pouhá iluze. To se ti jenom zdá, že všechno bude jednodušší a pochopitelnější, jen co najdeš dobrou práci, jen co se vdáš nebo nastěhuješ do vlastního bytu. Jednodušší nebude nic. Pocity nejistoty a neurčitosti budou vždycky s tebou. A to je taky normální. Pochybovat o všem je naprosto přirozené. Spíš je trochu podivné být si vším úplně jistá.

To nejdůležitější nakonec: ničeho se neboj. Všechno ti vyjde.