Podvědomí a jeho vliv na lidský život

Všechno, co se s námi v životě děje, se ukládá v podvědomí. Hromadí se tam všechno, čím jsme prošli a co prožíváme. Události, situace, informace jakéhokoli druhu – zprávy, filmy, to, co jsme někde slyšeli nebo viděli; něčí komentář, něčí názory, scény ze života, jichž jsme byli svědky nebo účastníky, dobré i špatné, všechno, co jsme v životě zažili, zůstává v podvědomí.

Pokud se v našem podvědomí usadila nějaká traumatizující zkušenost, bude formovat události stejné síly a kvality znovu. Jestliže chceme svůj život zlepšit, je často třeba odstranit z podvědomí negativní zkušenosti. Podvědomí je svého druhu úložištěm veškerých složek našeho života, v nichž jsou popsány i jeho nejmenší podrobnosti. Je však také generátorem situací odpovídajících informacím, které uchovává.

Podvědomí je tedy startovní čarou spuštění té či oné události. Jako prototyp slouží události už uložené. Jde-li o dobrý zážitek, je to jistě krásné, je-li to něco nežádoucího, pak je tu důvod obrátit se ke svému podvědomí a najít v něm okamžik spouštějící tento typ událostí. Je tedy třeba najít tu úplně první zkušenost svého života, která je prototypem k opakování podobných zážitků. Události, které hodnotíme jako nevýznamné, na vědomé úrovni rychle zapomínáme. Avšak podvědomí je uchová. Pokud domněle nevýznamná událost měla nějaký negativní nádech, bude ji podvědomí protlačovat na povrch v podobě situací, v nichž budeme pociťovat podobný negativní nádech. Jestliže se nám podaří vypátrat onu první situaci, onu událost, která plodí další události podobného druhu, můžeme a musíme svoje podvědomí přeprogramovat – nahradit ji něčím více přijatelným.

Stejně tak může podvědomí vytlačovat negativní pocity bez událostí. Z ničeho nic, bez jakéhokoli důvodu se nás zmocní negativní pocit. V jednom i druhém případě musíme tyto skutečnosti vnímat jako signály vyžadující, abychom si uvědomili, co se děje a odstranili prvopříčinu.

Jak na to

V případě, že se nás z ničeho nic zmocní negativní pocit bez doprovodných okolností, je třeba přímo v té chvíli všeho nechat, přerušit veškerou aktivitu, posadit se, nebo ještě lépe postavit, zavřít oči a ptát se svého podvědomí: „Kdy jsem naposledy něco takového cítil/a?“ Počkáme, zda nám podvědomí odhalí situaci, kdy k tomu došlo. Když se odpovědi dočkáme, položíme další otázku: „Kdy jsem takové pocity měl/a vůbec poprvé v životě?“ Často nás odpověď přenese do dalekého dětství, i do doby, kdy jsme byli kojenci nebo do okamžiku narození. Když zjistíme odpověď, můžeme svoje podvědomí přeprogramovat, tedy nahradit to, co se tehdy stalo, něčím vymyšleným, co se nám líbí. Teprve potom otevřeme oči. Ne vždy to vyjde napoprvé a musíme svůj pokus po nějaké chvíli opakovat.

Když pokládáme podvědomí otázku, je důležité mít jako při meditaci zcela prázdnou mysl a zhluboka dýchat. Nesmíme aktivně bloudit vzpomínkami, ale nechat podvědomí, aby odpověď samo vyneslo na povrch paměti.

Existuje také jiná varianta zpracování negativních pocitů. Ve chvíli, kdy nás negativní emoce zaplaví, nechat všechno být a zůstat s ní sami, věnovat jí plnou, ničím nerušenou pozornost. Můžeme jí dokonce říci: „Teď jsem s tebou“.

Je třeba procítit emoci do nejmenších podrobností a určit ji. Jde třeba o pocit, který vnímáme jako chlad, pád do hloubky nebo strnulost. Prociťte ho co nejhlouběji, dejte si čas a pokuste se ho s něčím srovnat. Když ho nějak identifikujete, třeba jako tetanus, odpovězte si na otázku: „Jaký je pocit tetanu? Jak se to dá popsat?“ Odpovědí může být například: „Připoutanost k místu, nemožnost se pohnout“. Ptáme se dál: „Jak člověk pociťuje nemožnost pohnout se z místa?“ Vnímáme velmi pozorně to, co prožíváme. Těchto otázek a odpovědí může být hodně. V určitou chvíli se dostaví pocit příjemný, jako kdybyste se procházeli nebo leželi v teplé koupeli. A to je také cílem. Změnili jste negativní emoci v pozitivní. A negativní emoce vás přestane navštěvovat.