Poznávací znamení silné osobnosti

Když člověk zabředne do nějakých potíží, mívá sklon si myslet, že někdo má zkrátka v životě štěstí, narodil se s větším talentem nebo s lepšími schopnostmi, než kterými příroda obdařila jej, nebo se on sám možná nenarodil do té správné rodiny a měl zhoršenou startovní pozici. Nebýt toho, bylo by všechno jinak.

Ale nebylo.

Už samy tyto úvahy, ať už je vyvolalo cokoli, v sobě skrývají jednu z těch nejnebezpečnějších destruktivních mentálních chyb, které dotyčného jen utvrzují v chování (a posléze i situaci) oběti, a definitivně ho dovedou k pokládání sebe sama za slabého, k ničemu se nehodícího člověka, který «prostě neměl štěstí».

„Silní lidé“

Nehodláme vás zatěžovat motivačním cvičením ve stylu «máte-li volný přístup k pitné vodě, v ledničce potraviny, peníze na pár měsíců, střechu nad hlavou a všechny končetiny, pak jste měli větší štěstí než šedesát procent lidí na Zemi». Jen si dovolujeme připomenout, že to tak opravdu je.

Přijmout vzniklé podmínky jako fakt a dokázat z nich získat zkušenost i užitek, to nedokáže každý. Lidé, kteří to umějí, jsou označováni za «silné».

Ve skutečnosti se s touto schopností nikdo nenarodí. Avšak řídit události vlastního života se může naučit každý. Jak to tedy dělají ty silné osobnosti? A podle čeho je vlastně poznáme? Jsou to lidé, kteří…

… nechali odejít minulost. «Kdo nezná historii, nezná ani budoucnost». To zní opravdu pěkně a pravdivě, silní lidé však toto pravidlo přenechávají vědcům. Žít v přítomnosti, snažit se s co největší vnímavostí zaznamenávat a analyzovat každou podrobnost a chování lidí kolem sebe není jen zajímavé. Také to člověku umožňuje získat spoustu informací, nápadů a podnětů.

Minulost nám nesmí viset jako kámen na krku a ukrádat nám z přítomného času.



… jsou rozumní egoisté. Společnost tohle občas přijímá jako něco, za co bychom se snad měli stydět, jako příznak ne zrovna dvakrát skromného člověka. Silná osobnost však dokáže tyhle dvě vlastnosti spojit.

Není nic špatného na tom, nerozhodnout se pro sebeobětování a čekání nějakého vděku (který se většinou nedostaví), ale volit cestu vlastního rozvoje a osobního úspěchu. Člověk, který dosáhne úspěchu, je při poskytování pomoci jiným zpravidla daleko efektivnější, nehledě na to, že k tomu také mívá větší možnosti. Silné osobnosti zdravý egoismus nijak nebrání zůstat skromným člověkem. Umí však zvážit finální přínos té i oné pozice nejen pro sebe, ale i pro oblast či objekt pomoci.

… nedovolí emocím, aby nabraly «reaktivní» povahu. Reaktivní chování znamená v podstatě rezignaci na možnost ovlivnění čehokoli. Schopnost analyzovat situaci, nejednat v pouhé odezvě na jednání či působení okolí a nedovolit emocím, aby naplno propukly, šetří nejenom nervy, ale chrání také před nepromyšlenými činy, jejichž následků by člověk později bezpochyby trpce litoval.

To určitě neznamená, že silní lidé snad nic necítí. Znamená to jen a jen to, že dovedou udržet nervy na uzdě a umějí se ovládnout v situaci, kdy je to skutečně nezbytné. Velmi dobře rozlišují zónu emocí, zónu zodpovědnosti a zónu promyšlených rozhodnutí.

… se neobávají budoucnosti. Jednoduše na ni nemyslí. Silné osobnosti se neutěšují iluzí, že je jednou vezmou pod svá ochranná křídla mocní či bohatí příbuzní nebo silný stát.

A když něco takového proběhne, berou to spíš jako příjemný bonus ke způsobu života, který si sami dokázali zbudovat. Vědí, že realita si žádá, aby člověk byl vždycky připraven převzít zodpovědnost sám za sebe.

… vidí skutečnost takovou, jaká je. Vědí moc dobře, že svět není vždycky spravedlivý a už vůbec ne přívětivý. A víc než to. Je jim naprosto jasné, že jejich nepřítomnost by Vesmír vůbec nezaznamenal. Přesto zachovávají chladnou hlavu. K sebeovládání jim pomáhá logika, zdravý úsudek, postřeh a selský rozum.

Lidé, kteří nevycházejí z rozumového úsudku, bývají daleko méně úspěšní, protože riziko, že dojdou k falešným závěrům, na kterých zbudují plán veškeré své další aktivity, je značné. Velmi často se po čase ukáže, jak krátkozraký, někdy až absurdní a občas dokonce destruktivní byl. Hledání důvodů životních událostí v oblasti iracionálna není nic jiného než obranná reakce psychiky.

… jasně vnímají své vlastní «já», nic si nenalhávají, jsou sami k sobě upřímní. To jim umožňuje vyhýbat se závislostem, špatným návykům, toxickým vztahům a manipulaci. Samy silné osobnosti k manipulování netendují, stejně jako nejeví sklon ovládat jiné.

To vše díky tomu, že …si velmi dobře dokážou uvědomit svou pozici v každé situaci, uvědomit si své emoce a problém vyřešit. Silná osobnost ví, co cítí a proč a dokáže se rozebrat ve významů svých pocitů v kontextu vlastního života.



… vidí možnosti tam, kde jiní spatřují pouze krizi. I když uváznou v dopravní zácpě, zapadají sněhem v zimě někde na horách, ocitnou se v nemocnici nebo zkrachují v podnikání, tito lidé nepropadají zoufalství. Docházejí k názoru, že je třeba ještě jednou se důkladně zamyslet nad všemi okolnostmi, které k této situaci vedly a také nad tím, jaký užitek by se z ní dal získat. V případě uvíznutí v zácpě si kupříkladu poslechnout audioknihu, v nemocnici se zamyslet nad svým způsobem života a větší pozorností vůči vlastnímu zdraví, v podnikání hledat nějaké nové, zcela nové řešení ap.

Silný člověk zkrátka dobře ví, že panika, fňukání a rezignace jsou tím nejméně konstruktivním, co se v nějaké krizi dá dělat.

… se nikdy nenudí. Samoty se nebojí, ala ani ji nevyhledávají. Stejně tak nemají obavy z lidské společnosti. Styk s lidmi chápou jako prověrku svého umění jednat a nacházet nové možnosti.

… pokud snad dojdou k názoru, že se nemohou s tíživými myšlenkami vypořádat sami, nebudou svými problémy a emocemi ani obtěžovat okolí, ani je utápět v hrdé samotě ve skleničce. Budou přemýšlet, jak konstruktivně vyřešit svou situaci, na koho se obrátit. Pokud to uznají za vhodné, nebudou váhat obrátit se na psychologa.

… se nesnaží jiné lidi měnit. Silná osobnost respektuje hranice toho druhého a v klidu akceptuje jak jeho politické názory, tak i náboženskou víru, osobní tabu nebo pohled na moderní umění.

Silný člověk hledá to, co ho s ostatními lidmi spojuje a určitě se nečílí „jak někdo může mít takový názor“. Stejně tak nepřipustí, aby někdo znevažoval jeho vlastní mínění.