Pokud vám záleží na penězích a uznání, pak i kdyby vám bylo sebehůř, i kdyby kolem vás foukaly ty nejledovější a nejprudší životní vichry, musíte se dát do pořádku a vypadat tip ťop. Prostě bezvadně.
Pokud potřebujete respekt, pozornost nebo pomoc: dejte se do pořádku a oblečte si to nejlepší. Upravte se naprosto do-ko-na-le. V tom je totiž záchrana.
Je to, pravda, poněkud smutné, ale je to tak. Otrhanci mají daleko méně šancí na pomoc a pozornost. Jistý psycholog si oblékl drahý oblek s luxusní kravatou, do ruky vzal elegantní kufřík a začal na ulici prosit lidi o peníze. Tvrdil, že mu ukradli náprsní tašku. A lidé mu peníze velmi ochotně dávali. Soucitně s ním rozmlouvali. Tiskli mu ruku a přáli, aby všechny ty trampoty, ke kterým vede taková ztráta, co nejrychleji a zdárně přestál. Hnali se objednat mu taxi a dávali taxíkářovi předem peníze.
Další den tento psycholog znovu stál na jiné velmi živé ulici a prosil o peníze. Tentokrát byl ovšem neoholený a měl na sobě nějaké staré hadry. Několik zvláště měkkosrdcatých lidí mu dalo pár drobných. Ostatní ho minuli bez povšimnutí.Už V+W zpívali, že „Podle kabátu se svět měří“.
Před několika lety vymyslel jeden novinář podobný pokus. Jeden z nejlepších amerických houslistů, držitel Grammy Joshua Bell, který s fantastickým úspěchem pravidelně vystupuje například v Carnegie Hall, zkusil hrát na své stradivárky v ranní špičce ve vestibulu washingtonského metra. Stál tam v džínsách a svetru a zkoušel si tak vydělat peníze. Tři čtvrtě hodiny hrál Bacha, Schuberta či Masseneta. Kolem prošlo 1100 lidí. Sedm z nich se na chvilku zastavilo. Poznala ho jediná žena. Houslový virtuos si vydělal celkem 32 dolarů, z nichž 20 dostal právě od této ženy. Naprostá většina lidí ho nejenom nepoznala, ale neupoutal je ani jeho talent. V metru hraje tolik chudáků…
Tak to v naší společnosti chodí. Takoví jsou lidé. Jestliže zevnějšek prozrazuje chudobu nebo špatnou životní situaci, dostaneme v nejlepším případě nějakou tu minci. Na, chytej, kup si instantní nudle, chudáku! V horším případě nás vyženou Lidé nemají rádi, když jim kazí náladu pohled na něčí chudobu. Housle nějakého žebráka jim lezou na nervy. A můžou to klidně být i stradivárky. Každý je ochotný spíš tvrdit, že ten chudák „si za to může sám“, než aby se alespoň zamyslel nad tím, jak se člověk mohl do takové situace dostat nebo dokonce jak mu pomoci.
Snažte se tedy za jakýchkoli okolností udržet si co nejlepší zevnějšek. Když jde o peníze a úspěch, je lítost naprosto neproduktivní záležitost. Všechno záleží na tom, kolik chcete dostat a čeho chcete dosáhnout. Pokud toužíte po všem co nejlepším, noste své nejlepší oblečení. Svět bohužel nemá pro chudé smolaře příliš laskavosti. A právě to vás musí vést k pečlivému udržování svého vzhledu a k zachování důstojného vzezření v každé situaci.
Jak si zamilovat sám sebe a žít v harmonii se sebou?
Pořádek ve svém životě – na co zaměřit svou pozornost