Pravidlo zajímavé konverzace: nemluvte s lidmi o jiných lidech

Jednou jsem se rozhodl držet se napříště pravidla, že s nikým nebudu mluvit o žádných jiných lidech. A musím říct, že život je tak docela zajímavý.

Když se rozhovoru zúčastním pouze já a můj spolubesedník, není „přítomen“ nikdo jiný – přátelé, známí, žádní politici atd… Prostě nejsou do rozmluvy vpuštěni.

A je to doopravdy moc zajímavé: zůstávám jen já a můj vztah a můj partner v rozhovoru a jeho vztah. A okamžitě vyplouvá na povrch, jaký ten náš vzájemný vztah je, jestli máme jeden o druhého skutečný zájem.



Dřív jsem měl ze spousty rozmluv pocit, že jaksi nejsou úplné: buď šla řeč o někom jiném – co tamten, jak tenhle a co oni… nebo se nám do řeči pletl telefon. Taky se stávalo, že já sám jsem si uvědomil, že jsem v hovoru jen napůl. Částečně v duchu přemýšlím nad něčím jiným. Možná právě nad tím telefonátem.

Dřív to byla zkrátka otrava, zatímco teď si popovídání fakt užívám. A navíc člověk snáz pochopí, s kým vlastně rozmlouvá. Jestliže ten druhý se v duchu evidentně zabývá ještě něčím jiným než naší rozmluvou, můj zájem o něj klesá k nule.