Představte si, že nikdy nenajdete toho jediného

Možná trochu sporný, avšak velmi zajímavý text vedoucí k nečekaným úvahám.

Co kdybyste právě nahlédli do kouzelné koule a s neúprosnou určitostí v ní přečetli, že lásku na celý život nikdy nepotkáte?

To, co po vás chci, abyste si zkusili představit, je velmi smutné, já vím. Celou dobu doufáte, že potkáte „tu jedinou“ nebo „toho jediného“ , někoho, kdo by vám aspoň zpoloviny vyhovoval a s nímž budete sdílet celý zbývající život. Nejste tak naivní jako jiní a na spřízněnost duší nevěříte. Přesto však jste čekali, že potkáte někoho, kdo se vám víc než zalíbí. Někoho, komu na vás bude záležet. Vedle koho se budete moci schoulit do klubíčka po dlouhém dni. Kdo se o vás postará, když budete nemocní. Kdo vám každý večer po práci bude naslouchat. Všichni v to doufáme. Všichni jsme lidé.

Hledání lásky má jednu zvláštnost. Ovlivňuje nás neustále. Láska je v popředí veškerého našeho jednání, i když rozumově se věci vyvíjejí jinak. To kvůli lásce jste si minulý týden koupili tyhle nové džínsy. Kvůli ní jste šli ke známým grilovat, ačkoli jste o to nijak zvlášť nestáli. Láska je pro nás důvodem obav a nejistoty, pokud jde o budoucnost. Je také hnacím motorem největších našich změn.

Dobrá. Takže kdybyste s naprostou jistotou věděli, že láska se k vašemu prahu nikdy ani nepřiblíží, jak byste se dívali na svůj vlastní život? Změnili byste něco na svých všedních dnech? A co plány do budoucna?

Vaše první reakce bude něco ve stylu: „Ani náhodou“. Jste přece konec konců rozumný člověk. Máte plány nezávislé na vlivu kohokoli jiného! To si myslí každý. Ale dopřejte si ještě pár chvil k zamyšlení. O lásce si totiž nechceme přiznat jednu věc: je to berlička, o niž se ustavičně opíráme. Myšlenka, že nás někdy někdo bude milovat se všemi našimi nedostatky, je dobrým důvodem, abychom se jimi nezabývali. Princip dvou polovic tvořících dohromady celek brání tomu, abychom se stali tou lepší.



Kdybyste jistě věděli, že vás láska nikdy nepotká, jak byste si zařídili zbývající život? Soustředili byste se na kariéru, na úspěch? Nebo byste investovali co nejvíc sami do sebe, jezdili po dovolených, překračovali meze své komfortní zóny?

Pokládám ty otázky proto, že se kloním k názoru, že jasně stanovená perspektiva života bez lásky by se stala pro každého zlomem. Vědomí, které nejprve můžeme pokládat za zničující, by nás vlastně mohlo osvobodit. Pokud se nepoddáme strachu, že zemřeme osamělí, otevřou se před námi nevídané možnosti. Vyzkoušet si život na všech kontinentech. Udělat závratnou kariéru. Vrátit se na vysokou a dodělat si vzdělání beze strachu, že tím někoho finančně omezíme. Láska nás různými jemnými způsoby spoutává, aniž si to vůbec uvědomujeme. Náhradou její nepřítomnosti se může stát pocit absolutní svobody.

V situaci, kdy už nemusíme hledat tu naši jednu jedinou lásku, konečně pochopíme, že máme právo milovat sami sebe. Že můžeme žít a rozvíjet se , být výzvou sami sobě, rozmazlovat se a budovat sami sebe doslova jako nějakou stavbu, abychom získali ještě víc předností. A sami v sobě pak najdeme to, co jsme hledali u jiných.

Existuje věc, kterou bychom neměli dělat určitě – čekat, až někdo přijde a změní náš život. Buďte tím člověkem, na kterého jste čekali. A každý den žijte s tím, že jste do toho člověka zamilováni. Jednu věc víte s jistotou: každý triumf i nezdar, každý strach a každou výhru budete prožívat pouze vy a nikdo jiný. Vy slíznete všechnu svou smetánku. A jenom vy podáte sami sobě pomocnou ruku, když upadnete. Vy jste ten člověk, který se nakonec vždycky zvedne ze země, i když ho síly už opouštějí.

Měli bychom si vážit všeho, co sami vnášíme do svých životů. Ironií osudu nejpřitažlivější jsme právě tehdy, když na něco takového ani nepomyslíme. Jdeme-li životem s jistotou, svobodně a bez omezování, vyzařuje z nás s ničím srovnatelná energie, kterou nelze ani napodobit. Má sílu změnit nejen náš život, ale také životy lidí kolem.

Proto je lepší přestat s hledáním onoho jediného či jediné, s nimiž bychom chtěli strávit zbytek života. Buďte sami tím Jediným.

Heidi Priebe