Přestaňte si lámat hlavu nad tím, co si myslí ostatní

Francouzský spisovatel André Maurois říkal: «Neorientujte se podle veřejného mínění. Není to žádný maják, ale bludné světlo». V praxi ovšem bývá velmi těžké nezáviset na cizím názoru, zvláště jde-li o názor někoho blízkého.

Pokaždé, když smýšlíte (vypadáte, chováte se, stravujete se atd…) jinak, než všichni ostatní, pamatujte si tohle:

1. Mnoho lidí na vás ani nepomyslí.

Možná se vám taky stalo, že jste ve škole bláznila za nějakým klukem z vyšší třídy typu Hugha Granta nebo George Cloonyho. Ničilo vás přesvědčení, že vámi opovrhuje a nesnáší vás. Ve skutečnosti však předmět vašeho zbožňování ani neznal vaše jméno a neobtěžoval se je zjistit, měl své zájmy a tíhl k jiným lidem, zatímco vy jste v sobě živila kdovíjaké iluze.

Ze školy jsme dávno pryč a měli bychom znát skutečnost: Většinu (upřesňuji – většinu normálních a s vlastním životem spokojených) lidí vůbec ani nenapadne na vás negativně myslet, tím spíš vás kritizovat. Šťastní lidé žijí na jiné planetě, není pro ně naprosto důležité, co si o nich jiní vyprávějí nebo vymýšlejí. Stejně tak nevnucují žádné svoje mínění jiným. A ti ostatní… a ty ostatní se snažte rázně utnout, protože život je příliš krátký, abychom ho utráceli na závistivce, lidi nezralé a vlezlé.

2. Každý má svou cestu.

Pochybujete-li o správnosti vlastní volby, nezavrhujte mínění svých blízkých a příbuzných (samozřejmě pokud jim důvěřujete, ceníte si jejich názoru a máte je rádi), ale rozhodující hlas si vždycky schovejte pro sebe. Už proto ne, že když neuspějete, nebudete moci vinit nikoho jiného, než sebe.



3. Lidé své názory mění.

Nálady, myšlenky i filosofické postoje lidí se v průběhu života mohou i kardinálně změnit. O tom bylo řečeno mnohé a nejznámější je asi Blakeův výrok, že kdo nemění své názory, je jako stojatá voda, plodící plazy mysli. Mějte proto na paměti, že vaše názory nemusejí být sdíleny pouze do vašeho prvního vítězství.

Lidé bohužel mají sklon kritizovat všechno, co vyvolává jejich nedůvěru, co jim připadá neseriózní nebo riskantní. A to i tehdy, když se jich to vůbec netýká. Stručně řečeno, když jim do toho nic není. Přesto však na každý kritický názor odpovídejte vždycky na úrovni. Může se přeci jen stát, že někdo svůj názor změní. A vaše reakce zůstane vizitkou slušného vychování, sebeovládání a dobrého tónu.

4. Život trvá pouhý okamžik.

Kolik nám bylo vyměřeno, nevíme. Nikdo z nás. Proto pokaždé, když se tak či onak podřizujete něčímu názoru a děláte vlastně něco, co sami nechcete, drasticky okrádáte sami sebe. Další „tak se to patří“, „tak to má být“ vás spoutává neviditelnými pouty všednosti, z nichž bude velmi těžké se vymanit. Může se stát, že život prožijete v začarovaném kruhu „práce-domácnost-práce-domácnost-dovolená jednou za dva roky a znovu dokola…“ Čas letí a ještě se nikdy nestalo, že by někomu měřil jinak, než ostatním.

5. Všem nikdy nevyhovíte.

«Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem“. Staré a velmi moudré české pořekadlo. Když poslechnete osobu A a budete jednat podle jejího návodu, získáte protivníka v osobě B, které se vaše jednání hrubě nelíbí. A pokud svou ústupností potěšíte B, naštvete notně osobu C. A tak dále. Jaký smysl má chtít vyhovět každému, jestliže počet nepříznivců se v nejlepším případě nezvětšuje? Chtít vyhovět každému je nemožné a navíc notně hloupé.

Břímě veřejného mínění je velmi těžké a může se stát okovy, které nás spoutávají, zbavují svobody a brání nám jít dál. Můžeme sklonit hlavy, snažit se přizpůsobit, splynout s většinou, podřídit se. Nebo umět vyslechnout, zvážit každý názor a rozhodovat se podle svého vlastního uvážení. A zůstat sami sebou, se všemi zvláštnostmi, odlišnostmi a třeba i podivnostmi.

V.Kolegová