Pekla jsem koláč. Předpekla jsem základ, vytáhla z trouby, namazala náplní a vrátila dopéct. Šla jsem něco dělat, za deset minut jsem se vrátila, otevřu troubu… a koláč tam nebyl. Kromě mě nebyl nikdo doma!
Pomalu a opatrně jsem troubu zavřela. Pak jsem ji znovu otevřela. Koláč tam stále nebyl. Opakuju si v duchu všechny známé příznaky schizofrenie. Pak se mi vybavila dětská říkanka: „Čert to vzal, ochutnal a zpátky dal“. Pro každý případ odcházím z kuchyně, abych nepřekážela… Vracím se, otevírám troubu. Koláč tam není.
Nevím už proč, šla jsem k zrcadlu… Zdá se, že zevní příznaky žádné nemám…
Vyťukala jsem na Google „z trouby zmizel koláč“. Je mi jasné, že to k ničemu nebude. Štípla jsem se do ruky. Reakce normální. Říkám si: „Lucie, jsi dospělá, chytrá ženská! Kam se ten koláč mohl propadnout?“
Pomyslela jsem na sousedy. Třeba je zlákala vůně koláče. Na balkon je otevřeno… Vyšla jsem na balkon. Ne. Tam se nikdo nedostane.
Jdu zpátky do kuchyně. Jsem úplně mimo. Bůhvíproč se mi vybavila „Akta X“… mimozemšťani dychtící dostat můj koláč do svého talíře … Začala jsem se hystericky smát. Vypila jsem sklenici vody. Otevřela jsem myčku, abych tam sklenici postavila. Z myčky se na mě vytřeštěně díval koláč. Dvířka od trouby jsou hned vedle… Asi bych si měla vzít dovolenou…
Případ na letišti – „Mladá dáma a sáček s pečivem“
Jak se do lesa volá…