Proč je tak důležité věnovat si více času

Chcete-li toho víc stihnout, nemusíte spěchat. „Čím rychleji se pohybujeme směrem k cíli, tím více se nám vzdaluje“ – tuto prastarou orientální moudrost můžeme velice dobře aplikovat i na moderní život. „V neustálém shonu naprosto nevnímáme hrozící katastrofu, k níž nevyhnutelně vede stres,“ říká psycholožka Valerie d’Orya. Jak rozpoznat jeho první příznaky a proč je péče o sebe tak důležitá?

Jednou jsem navštívila osteopata s bolestí zad. Až doteď slyším, jak mi tehdy řekl: „Co to se sebou sakra vyvádíte, zastavte se a odpočiňte si! Nebo se chcete zhroutit?“ Podívala jsem se na něj tehdy tak, jako by to byl kůň, který neumí běhat klusem. Já a zastavit se? To je přece naprosto nemožné, mám spoustu zcela neodkladné práce!

Ten lékař byl na tom stejně, jako moje záda, která mi zoufale nechtěla dovolit předklonit se ani se otočit. Připomínal mi konzervativního suchara s předpotopními názory na život. Něco jako „Žena ať sedí doma v kuchyni“ nebo tak něco. Přesto však jsem k němu i dál chodila, protože jeho výsledky mluvily samy za sebe — záda se výrazně zlepšila.

Tehdy jsem si bohužel ještě neuvědomovala, že fyzické neduhy, jako jsou bolesti zad, zablokovaný krk, bolesti v kolenou, bolesti hlavy, nespavost anebo časté noční probouzení jsou poplašnými signály, které mi mé vlastní tělo vysílalo v naději, že pochopím, že je třeba se zastavit a radikálně něco ve svém životě změnit. V opačném případě všechny mé plány vezme čert a nebudu moci pracovat vůbec.

Od té doby jsem ušla hodně dlouhou cestu a pochopila jsem skutečnou hodnotu péče o sebe a také času, který člověk sám sobě věnuje.



Nepřestávejte kriticky analyzovat svůj život.

Bez ohledu na to, kolik je nám let, život nikdy není proti naservírovat nám nějaké ty problémy. Ať je vaše životní situace jakákoli, žijete v manželství nebo jste svobodní, ať máte děti nebo jste bezdětní, ať je vaše pracovní zařazení na jakékoli úrovni, každý den nepochybně máte více odpovědnosti. V podmínkách moderního života lidé neustále kamsi spěchají a snaží se skloubit osobní život s životem pracovním..

Zběsilý rytmus nás postrkuje k neustálému hledání vysoce efektivních řešení a nutí nás přesně si plánovat čas – ano, to je ta proslulá optimalizace. A to všechno proto, abychom zvládli splnit co nejvíce úkolů za den, za měsíc nebo za rok. Až nakonec si už určitých signálů ani nevšimneme, přehlížíme věčné hádky s kolegy nebo příbuznými, chronickou únavu, časté nemoci, neschopnost řešit konflikty anebo jim předcházet.

Svůj čas naprosto dokonale obětujeme někomu nebo něčemu. Ale vždyť náš vlastní život ve stejnou dobu plyne mimo nás!

Aniž bychom to postřehli, spalujeme se fyzicky i emocionálně. V honbě za splněným termínem ztrácíme vlákno vedoucí k podstatě skutečných snah a tužeb. Lidé přicházející poradit se s psychologem si nejprve ani neuvědomují, že jsou ve stavu emoční vyčerpanosti nebo vyhoření. Cítí se unaveni, to ano, stěžují si na opakující se fyzické nemoci, přetrvávající nachlazení a snad ještě bolesti hlavy. „Ale ve všem ostatním jsem naprosto v pořádku,“ říkají. Já sama jsem byla taky taková.

Dlouho jsem obdivovala maminky odvádějící děti ze školy s věčným úsměvem na tváři. Ten úsměv hlásal: „Mám se skvěle. A co vy?“ Když se však člověk podíval blíž, viděl najednou, že nevypadají zrovna moc dobře, byly pohublé a strhané, na sobě měly evidentně oblečeno to první, co se jim dostalo pod ruku. A potom se dozvěděl, že jsou rozvedené, málokdy proto, že by to samy chtěly, a trpí pocitem nespravedlnosti, protože svůj čas v úplnosti věnují někomu nebo něčemu, zatímco jejich vlastní život je míjí.

V poradně jsem se často setkávala se ženami, které takové problémy mají. A myslela jsem si: kde se v nás bere ten zvyk nedovolit si odpočívat, relaxovat, pocítit alespoň na chvilku krásu života? Kde se bere ten pocit viny, když žena pracuje od rána do večera a ještě při tom vychovává dítě? Anebo pocit nespravedlnosti – v práci nebo v rodině mě nikdo neocení? Proč a kde se rodí hněv na děti, na rodiče nebo na partnera?



Zastavit se, odpočívat, trávit čas sami se sebou, to znamená otevřít si dveře k přítomnosti i do budoucnosti.

Dokud se žena nezbaví stresu, nemůže být dobrým zaměstnancem, matkou, ani manželkou. Věnujte nějaký čas sama sobě, vždyť přeci zajít na kosmetiku nebo procházet svoje oblíbené obchody, vypít si kávu s kamarádkou, to všechno vám dá novou sílu do práce. Dovolte si uspořádat svůj vlastní život tak, abyste z něj měla radost a potěšení. Když naleznete rovnováhu, klid a mír, můžete je konec konců sdílet také se svými blízkými a dobíjet energii i jim. Pokud se vám nedaří uspořádat si život podle vlastního přání, zkuste navázat kontakt s lidmi, kterým se to podařilo a snažte se od nich načerpat pozitivní energii a lásku k životu, získat a posílit svou motivaci. A potom začněte svůj život měnit k lepšímu.

Chcete-li věci urychlit, zastavte se.

Když si chceme prohlédnout nějaký obraz v muzeu, musíme se zastavit a udělat pár kroků zpět. Totéž musíme udělat, chceme-li pochopit sami sebe. Zastavit se, odpočinout si, zanalyzovat své emoce a pocity, shrnout průběžné výsledky. Strávit nějaký čas sami se sebou, to znamená otevřít si dveře k přítomnosti i do budoucnosti.

Chcete-li to všechno podtrhnout a vyvodit z toho nějaké závěry, musíte se zamyslet nad:

• organizací svého života,
• výsledky vztahu s jinými lidmi (s partnerem, dětmi, příbuznými, přáteli, kolegy),
• rozvrhem svého dne,
• schopností naslouchat vlastnímu tělu,
• povinnostmi a úkoly, stejně jako nad nezbytností brát v potaz vlastní touhy, zdroje potěšení a ambice.

Valerie d’Orya – psycholožka a odbornice na japonskou metodu reiki.