Nepronášej předem připravené věty.
Nedrž si odstup pomocí formálního úsměvu nebo celého monologu o tom, kolik máš teď práce, jak důležitá a závažná je, jak naprosto je vyloučeno ji odložit…
Prostě jdi, rozevři náruč a obejmi.
Poděl se, když už ne o duševní, tak aspoň o fyzické teplo. A najednou sám uvidíš, že tvoje srdce ožívá, vyhání jakési mladé, zelené výhonky a ticho kolem je plné čehosi nevysvětlitelného a silného ….
Není třeba nic vysvětlovat, nic blíže určovat či zřetelněji formulovat… Dokud dýcháme, dokud máme tu nedocenitelnou možnost, objímejme častěji svoje blízké.
Mimo čas a mimo slova. Jako nebe objímá zem, jako mlha sevře v objetí prochladlý les, jako se voda dotýká břehu… S rozechvěním, citlivě a upřímně.
Teplo objetí má v sobě mnohem více energie, než všechny ohně, které kdy člověk zapálil.
Zastavit se, vážit si svého času a být tady a teď
10 zvyků šťastných dvojic z pohledu psychiatra