První tajemství dlouhého a šťastného vztahu

První tajemství dlouhého a šťastného vztahu…?

Nevím jak podle významu, ale chronologicky je určitě první. Jako v počítačové hře: když neprojdete jednu úroveň, nedostanete se na druhou.

Tajemství je to prosté. Hned vám je odhalím.

Pokud chcete mít stabilní, harmonický vztah, musíte udělat velmi důležitý krok.

Rozhodnout se.

Musíte stopnout svou vyhledávací aktivitu a začít harmonický vztah budovat se svým vyvoleným či vyvolenou na základě rozhodnutí, že právě ona či on jsou tím jediným a neopakovatelným.

Jistěže takový je, vždyť každý z nás je unikátem. Musíte se zkrátka pevně rozhodnout, že přestáváte hledat a pokukovat po eventuálních jiných kandidátech.

Pokud je vztah na počátku, je to zcela nezbytné.



A je to velmi důležité i pokud jste spolu už dlouho – rok, pět nebo i dvacet.

Většina párů a rodin se rozpadne, když se někomu začne zdát, že za plotem je tráva zelenější a sluníčko tam svítí zářivěji.

Mnohé dvojice, které už jsou ve vztahu déle nebo mají po svatbě, stejně dál žijí vibracemi hledání, jak jim je vnucuje společnost. Parádí se a natřásají peří, předvádí se na akcích menších i větších… s tajnou nadějí, že se najde někdo lepší. Někdo bohatší nebo někdo mladší, někdo kdo má dům nebo byt…

Žijeme ve společnosti, kde myšlenka úspěšnosti je založena na soupeření.

Společnost nás ustavičně tlačí ke srovnávání a oceňování.

Muži se poměřují podle toho, kdo má víc peněz, dražší auto, namakanější svaly a mladší milenku. Dívky se přetlačují o prvenství v dokonalé váze, líčení, oblečení a pevném zadku podle aktuálně žádané míry a srovnávají množství darovaných kožichů a briliantů.

Všechno to probíhá v podmínkách nekonečného množství nových kontaktů, vášní, pochyb, rychlého sexu a rychlých rozchodů.

Povrchní hodnoty této společnosti nás nutí stavět si stále větší cíle a nespokojit se s dosaženým. A dost lidí se s tím opravdu nespokojí. Mají cíl najít přinejmenším milionáře (milionářku) se vzhledem hvězdy z Holywoodu nebo supermodelky. Pokud snad dočasně přijmou „kompromisní variantu“, stejně dál o původní cíl usilují – ať už zjevně anebo skrytě.

V etapě hledání převládá sobecká, spotřebitelská pozice: „Podívejte se na mě, jsem ze všech ta/ten nej!“ Vševládná je jistota, že vztah musí přece taky něco vynést: „Musí za mě platit, nosit mi dárky…“ Plus samozřejmě naléhavá potřeba sexu a emocionální blízkosti.

Evolučně je to srovnatelné s obdobím pohlavního dozrávání, tedy s pubertou.

Někdy to vypadá, že právě v tomto období se ocitla podstatná část lidské civilizace (kult spotřeby, hodnotové a sexuální snažení globálního rozsahu).

Přesto existuje množství dvojic, které žijí v souladu a lásce. Milovány jsou ženy tvarů bujných i vůbec bez tvaru. Úspěšní i začínající. Se svaly i bez. Láska nemá podmínky, nehodnotí.

Zavelet sám sobě STOP, vytrvat u jednoho partnera, přejít „na vyšší úroveň“ budováním skutečně harmonického vztahu a skoncovat s věčným podvědomým hledáním není ovšem tak snadné, jak by se zdálo a mnozí na to poukazují.

Řeknu vám pár střízlivých skutečností:

1. Ideální partner neexistuje. To je pouhá myšlenka uložená ve vaší hlavě. Živý člověk nemůže být ideální. Každý má svůj jedinečný příběh, své zkušenosti i sny. V tom je také smysl setkání dvou lidí – obohatit jeden druhého tím, jak jsou navzájem nepodobní.

Je třeba naučit se brát druhého takového, jaký je, umět se nadchnout právě tím, jak jiný než vy je a být vděčný, že společně vládnete většími zdroji, že spolu můžete více dokázat.



2. Dobrý vztah můžete vytvořit prakticky s jakýmkoli partnerem. Pokud vás to jednoho ke druhému táhne, máte-li společné zájmy a oba chcete ve vztahu pokračovat, nejspíš jste jeden druhého už našli.

3. Lidský osud může mít mnoho variant.

Neexistuje nějaká jedna jediná, vyvolená a správná volba. Kterákoli volba se může ukázat jako zdařilá.

Volba je jako životní křižovatka, z níž každá z cest vede do nějakého místa, kde žijí a jsou šťastni lidé.

Abyste našli dobrého partnera, buďte sami dobrým partnerem. Snažte se pohybovat jen v kladných vibracích, buďte tou nejlepší verzí sebe sama. A především se rozhodněte: tohle je ona nebo on.

Podle: Molodtsovi