Psychické hulvátství

Existují dva druhy hulvátství – kulturní a psychické.

Tento článek je věnován psychologii urážek. Jsem si jist, že zrovna vy jste kulturní a taktní lidé a žádné ohavnosti nikomu neříkáte. Přesto se někdy může stát, že v rámci nějakého rozhovoru se na vás váš spolubesedník urazí.

A vy se pokoušíte pochopit a porozumět, co se ho mohlo tak dotknout, co ho vlastně mohlo urazit.

Nemůžete se dopátrat žádné příčiny a stále dokola si kladete mučivou otázku: «Proboha, nechovám se nakonec jako nějaký hulvát? Neurážím já lidi? Možná i nějak nerad, podvědomě? ».

Pokusíme se teď společně téhle otázce porozumět. Nejjistější asi bude začít jednotlivými druhy hulvátství. To bývá buď kulturní nebo psychické.

Hulvátství nebo hrubiánství bychom mohli definovat následovně: urážlivé chování jednoho člověka ke druhému, v jehož důsledku jsou přímo dotčeny osobní kvality a povahové rysy; když se jeden člověk vědomě povyšuje nad druhého, všemožně zdůrazňuje svoji rozumovou převahu cestou urážlivého jednání a chování k partnerovi. Ten, kdo je hrubý, nepokládá za sobě rovného, normálního a rozumného toho, vůči komu se hrubostí dopouští.

S hulvátstvím kulturním je to prosté.

Jestliže někoho přímo neoznačíte za hlupáka, idiota a kreténa nebo ho nenazvete jiným nepřístojným názvem, je všechno v pořádku.



Složitější je to s hulvátstvím psychickým.

Rovnou uvedu příklad. Zamyslete se nad větou: «Vy jste mě špatně pochopil». Na vědomé úrovni je všechno v pořádku. Zkrátka jeden člověk neporozuměl druhému – komu se to nestalo. Co však při vyslovení té věty zároveň říká podvědomí toho, kdo ji vyslovil?

Ano, vážený čtenáři, máte naprostou pravdu. Říká krátce a jednoduše toto:«Ty jsi ale pitomec!…

… já se totiž pokládám za Rozumného člověka a Skvělého řečníka, který snadno zvládá zcela Přístupně a Srozumitelně vyložit Každou záležitost. Natolik Přístupně, že to musí být Srozumitelné Každému Normálnímu, Chytrému člověku. Jestliže mi ovšem neporozuměli (a také protože o sobě mám zatraceně dobré mínění), pak, protože jsem si jist, že mám jednoznačně pravdu, podvědomě svého posluchače označuji za hlupáka…»

Je evidentní, že chytrého člověka může «ŠPATNĚ» pochopit jenom naprostý hlupák. Příkladem budiž humorné pravidlo, které nás bavilo na základní škole: «Zákon nebyl stvořen pro hlupáky a pokud snad byl, stejně ho nečtou, a jestliže ho snad čtou, stejně mu nerozumí, a když mu náhodou rozumí, tak špatně.»

Nabízím váženému čtenáři některé z vět, jejichž použití je lépe se vyhnout, abyste se náhodou nedotkli toho, s kým právě rozmlouváte:

«Pochop». «Uklidni se». «Já ti to zopakuji.» «Počkej – ty tomu nerozumíš?» «Tys to nikdy nečetl?» «Začnu jednoduše.» «Tohle jsou vážně úplné základy.» «Chceš to přečíst znovu?»

Samozřejmě, že ten přehled není úplný a možný kalibr není ani zdaleka vyčerpán.

Psychologie urážek zná i poněkud komplikovanější druhy hulvátství.

Tady jsou některé jejich příklady:

a) Například když někomu začnete vykládat všeobecně známé věci typu: «Víš, Země je kulatá». Narážíte tak na jeho zjevně předpokládaný omezený rozum, protože podle vašeho názoru tyto obecně známé skutečnosti nezná.

Chcete-li už někomu opravdu říci něco notoricky známého a banálního, je dobré zahájit větu něčím jako: «Možná, že jsi byl (slyšel, viděl, četl, ses díval)…». Pouze v případě, že následuje odpověď: «Ne, neviděl, neslyšel…», má skutečně smysl podělit se s dotyčným o informaci, kterou jste mu hodlali sdělit.

b) Když v rozhovoru s někým kritizujete jakéhosi abstraktního člověka ve 3. osobě jednotného čísla. Například: «Filipe, je ti jasné, že ten, kdo kouří, škodí sám sobě, protože si ničí zdraví?» Jestliže Filip nekouří, pozbývá otázka jemu položená jakéhokoli smyslu, protože on sám k ní nemá sebemenší osobní vztah, jakkoli jde o obecně známou skutečnost. Jestliže však je Filip kuřák, mohla by se ho takto položená otázka oprávněně dotknout.

c) Když někomu dáváte nevyžádané rady (viz přísloví: Rada nevyžádaná nebývá vítaná);

d) Když někoho mravoučným tónem poučujete;



e) Když se pokoušíte někoho převychovávat – ať je to kdokoli;

f) Jestliže kritizujete něčí záliby a zájmy;

g) Když odmítáte povýšení, které vám upřímně nabízí váš šéf (věřte, i to se stává);

h) Zní to na první pohled zvláštně, ale můžete se někoho nelibě dotknout nebo ho urazit i tím, když se mu omlouváte nebo mu vysvětlujete své chování. Například jeden člověk, s nímž jsem měl často co do činění, vždycky když nějak zažertoval, dodával: «To byl žert», čímž mě podvědomě označoval za natvrdlého hlupáka, protože právě jen hlupák by nepochopil, že šlo o žert.

i) Jestliže jednáte s nějakým kovaným profesionálem v nějaké oblasti a začnete mu nadšeně a zaníceně popisovat fantastické schopnosti, znalosti a výsledky nějakého jiného odborníka ve stejném druhu činnosti. To znamená, že v přítomnosti dejme tomu spisovatele můžete vést nadšené řeči právě a jen o něm a nikoli o nějakých jiných spisovatelích. Leda kdyby to byli zemřelí klasikové, kterým se podobá anebo na ně geniálně navazuje právě a jen on sám.

j) Když nedodržujete doporučení lékaře. Divíte se? Opravdu, nejde jenom o vaši zdravotní nekázeň. Svým jednáním lékaře podvědomě označujete za hlupáka, protože když se jeho rad nedržíte, máte je nejspíš za hloupé, nesprávné, nevhodné a nesmyslné. A kdo dává hloupé rady? Odpověď je jasná, že ano…

Možná jsem něco vynechal, ale myslím, že obecný smysl pojmu psychického hulvátství z toho vychází zcela jasně. Doufám, že jste mě špatně nepochopili..:))