Existuje několik základních dosti rozšířených příčin lidského chování, které činí bohatství člověku nedostupným. Podíváme se na ty nejtypičtější.
Třeba i málo placená, ale stabilní práce
Člověk s psychologií chudého si zpravidla zvolí málo placenou, ale stabilní práci. Ve státních institucích. Kdyby šel do nějaké soukromé firmy, existovalo by větší riziko, že se po nějakém čase ocitne na ulici.
Takový člověk naprosto nevěří ve své vlastní síly a v to, že jeho zkušenosti a znalosti budou někomu potřebné. A v důsledku to tak i je. Přijímá nudnou, nezáživnou práci, přestává si osvojovat nové věci, ustrne a stává se opravdu nepotřebným, místo toho, aby rostl a rozvíjel se.
Strach ze změny
Ze stejného důvodu, ze strachu, aby se nestal nikomu nepotřebným, se člověk s psychologií chudého obává změn. Jeho heslem je, že je lepší mít své jisté, byť je to i málo, než riskovat a možná přijít o všechno. Lidé s takovou psychologií se nikdy nepustí do vlastního podnikání, nevrhnou se na nové oblasti trhu, nezačnou se znovu vzdělávat ve 40 a ani za nic se nepřestěhují do jiného města, aby začali nový život po padesátce.
Nízké sebehodnocení
Zcela charakteristický rys lidí s psychologií chudých. Také odkud by mělo přijít vysoké sebevědomí, má-li člověk šedivou, nezajímavou práci, o kterou se i tak bojí přijít, nemá-li v životě žádné radostné prožitky, neodváží-li se ke změně prostředí nebo odůvodněného rizika. A vyznačuje-li se nedostatkem právě těch faktorů, které dodávají sebeúctu spojenou s vlastní prací a schopnostmi. Člověk s psychologií chudého nechápe, že bohatství a slibné perspektivy se otevírají lidem aktivním, kteří se nebojí riskovat a začít znovu od začátku.
Je zřejmé, že abychom něčeho dosáhli a dospěli ke zdárnému výsledku, je nezbytné o to stále znovu usilovat.Zajímat se například o nabídky zajímavé, vysoce hodnocené práce, náročnější, než je ta současná. A tímto zůsobem neustále růst. Člověk zatížený psychologií chudoby si nepřeje a neumí (protože to nikdy nezkusil) projevit aktivitu – bojí se hledat novou práci, protože je přesvědčen už předem, že by ji nedostal, nevydělává, protože si je jistý, že mu nic nevyjde a peníze tak jako tak mít nebude. Je pasivní, a proto je i chudý.
Všichni mi dluží
Člověk s psychologií chudého je přesvědčen, že ho mají slušně platit. Prostě proto, že kvalitně vykonává svoji práci. A výplatu by měl mít takovou, aby mu vyšla na živobytí, na dovolenou, na děti, pro něj samotného. Přitom ale zapomíná, že sám přijal tuto nízko placenou práci. A teď si stěžuje na šéfa. Svoji odpovědnost přenáší na druhé. Jaký smysl má něco se sebou dělat, když na mě stejně nic nezáleží? Ať dělám jak dělám, výsledek je stejný – nedostanu nic.
Jednodušší je být šetrný
Chudí lidé vynakládají síly nikoli na to, aby získávali, ale aby udrželi. Vynakládají hodiny a hodiny na to, aby chodili po obchodech, porovnávali ceny a nakoupili tam, kde je nejlevněji. Píší a navštěvují nejrůznější instituce, aby dosáhli maličkého snížení poplatků za komunální služby nebo jednorázové sociální výpomoci, která sotva vyjde na jeden nákup. To vše místo toho, aby toto úsilí efektivně věnovali získání většího výdělku nebo nalezení lepší práce.
Zamyslete se nad sebou. Máte třeba jen jednu z výše uvedených vlastností? Zbavte se jí co nejdřív, pokud jste skutečně něco podobného u sebe objevili. Pamatujte, že váš život a váš blahobyt jsou jen ve vašich rukou!
6 pravidel jak si vzít půjčku a nedostat se do potíží
9 kroků k dosažení ohromujícího úspěchu
Dvě kouzelná slova, která promění váš život