Řádky určené těm, komu je těžko u srdce

Existují lidé, kteří tak silně milují a dávají se jiným až do poslední kapky, že pro sebe sama jim nic nezbývá …

Vím, co to je, být citově vyčerpán. Když se to člověk pokouší vysvětlit jiným, nejde to. Jakými slovy vyjádřit, že «Cítím tak hluboce a dávám tak mnoho, že někdy mám uvnitř jen prázdnotu»?

Ráno se člověk probouzí unavený, protože nespí, protože ve tři v noci ho zaplaví už známý pocit strašné samoty.

Všichni kolem se diví, všichni vědí, že neděláte dobře. Diví se, že nedokážete své city prožívat s menší intenzitou. Že nedokážete přitlumit svoji citlivost.

Existují lidé, kteří tak silně milují a dávají se jiným až do poslední kapky, že pro sebe sama jim nic nezbývá ….

Existují lidé, kteří dávají částečky sebe sama, aby se ti druzí cítili plnohodnotní.

Existují lidé projevující neochvějnou sílu, když pomáhají jiným, ale nevědí, jak pomoci sobě samým.

Jsou to lidé skrývající slzy, o kterých nikdo neví.

Jsou to lidé pociťující v davu osamělost.

Jsou to lidé, kteří při pohledu na jiné zamilované přemýšlejí, kdy tohle zažijí oni sami.

Vím, že čím méně vám věří jiní, tím méně věříte vy jim. Umíte spoléhat pouze sami na sebe.

Vím, že vás unavuje neustálá péče.

Všem se zdá, že je to pro vás přirozená věc, ale není to tak.

Někdy si říkáte, co to s vámi je, že tak silně milujete. Jenomže jinak to neumíte.

Lidé jsou vámi nadšeni. Tolik odvahy, tolik lásky, tolik péče! Ale nevidí, jak unavené máte oči, jak vyčerpaná je vaše víra a jak obrovská je vaše samota.

Chci, abyste věděli, že nejste jako všichni. Cítím hrdost na vaši sílu. Jednou se vám to vrátí a najdete toho, kdo vám tolik lásky, kolik dáváte vy.

Zatím však musíte vydržet. Držte se toho kousku víry, který vám ještě zbývá. Buďte sami sebou a neměňte se.

Je ve vás něco, co se jen málo vidí. Buďte sami sebou a vaše samota se jednou setká s někým, kdo vám pohlédne do očí a řekne: „Konečně!“