Na mapě mého světa existuje pojem «hrát na rozbité housle».
Nejčastěji jsou k takové «hře» nuceni lidé, kteří navázali vztah s někým, kdo prošel nějakým nedobrým vztahem, který ukončil rozchod.
Hra na rozbitých houslích
Člověk, kterému říkám «rozbité housle», je jako zlámaný smyčec, na kusy potrhané struny, hluboká prasklina napříč celého nástroje. Tento člověk zoufale hledá «mistra», který ho slepí, spraví, naladí, vrátí všechno do původního stavu.
Bezděčný «mistr» nemusí mít ani tušení, že právě on má být tím mistrem, do kterého jsou vkládány tak velké naděje. Přišel «hrát» normální skladbu na normálním nástroji. Nepřišel ho slepovat, opravovat a dávat do pořádku.
A tak se ani jednomu ani druhému nic nedaří:
- Jeden se domnívá, že ho ten druhý opraví,
- zatímco druhý má za to, že je zajímavý sám o sobě, že nemusí mít nějakou «funkci».
Někdy zas lidé existují v nějakém vztahu takovým způsobem, že to budí dojem, jako by se pokoušeli hrát na housle se zlámanými prsty.
Bolí je to, je to hrozně nepříjemné a výsledek se jim vůbec nelíbí. Zuří a nadávají na «rozbité housle», na «mizerný nástroj».
Pokračují však ve «hraní», hledají nové způsoby jak «držet smyčec» a «tisknout struny». Nakonec vymění «housle» za nějaké lepší.
Jenomže jejich prsty jsou zlámané. A oni se přitom pořád dokola pokoušejí vylepšit svou hru. Marně. Propadají zoufalství a sklíčenosti a nakonec to vzdají.
Jenom těžko se na tomto stavu může něco změnit, dokud nebudou schopni uvidět své skryté zlomeniny, škrábance a řezné rány.
Jste připraveny ke vztahu? 10 důležitých otázek.
Test: Strom lásky