Nic není náhodné…
Na tomto světě, kde máme to štěstí existovat, každé setkání i náhodná známost slouží určitému cíli.
Někdy potřebujeme lidi,kteří nás mají probudit a pomoci nám změnit své životní směřování; jindy nám mají dodat odvahy a připomenout, kým vlastně na této Zemi jsme. S některými se setkáváme jen na pouhý okamžik.
Ironií osudu však nemůžeme znát předurčení každého z lidí, s nimiž se setkáme. Přesto musíme zůstat otevřeni všemu, co nám každá nová známost přináší.
Někdy je dobré vnímat svět jako propletenec různých nitek — stříbrných nebo červených. Každá z nich symbolizuje setkání s konkrétním člověkem, setkání, které se možná ještě neuskutečnilo.
Celý lidský život je vzájemným působením různých lidí. I když se nás moderní technologie, internet či sociální sítě pokoušejí přesvědčit, že tohle vzájemné působení je možné omezit na úplné minimum, přesto se v našem vědomí cosi pohne, když pochopíme, že nic v životě se neděje pouhou náhodou.
Ne všechna setkání musejí být dlouhá: někdy je to záležitost pouhého okamžiku. Možná vás někdo maličko zdrží, abyste se nestali obětí dopravní nehody nebo abyste měli šanci setkat se s potenciální láskou. Někdy vám Vesmír někoho pošle, aby vám pomohl, přestože se pak dotyčný nestane osobou ve vašem životě nějak důležitou.
A i když je nemůžeme předem odhadnout, můžeme se na tyto životní nečekanosti připravit.
Lidé, kteří nás mají probudit
Ti přicházejí na dlouhou dobu. Někdy jsou to partneři, jindy spřízněné duše. Takoví, kteří náš život změní.
Lidé, kteří nám připomínají, kdo jsme
Někdy se na své životní cestě zamotáme a začínáme sami sebe ztrácet. V každodenních starostech a shonu zapomínáme, kým jsme se chtěli stát, o čem jsme snili – a sníme dosud – kým vlastně doopravdy jsme. Jako bychom sami sebe prodávali dospělému, zodpovědnému životu. Zapomínáme přitom, jací jsme doopravdy. Nemusí se to týkat jen zaměstnání nebo místa, kde žijeme. Může jít o duši a náš vnitřní pocit.
Tehdy se mohou objevit lidé, kteří nám připomenou, kdo jsme a pomohou nám stát se znovu sebou samým.
Lidé důležití pouhý okamžik
Dáme se do řeči s náhodným spolucestujícím a hovor se protáhne. Nebo si jen vyměníme úsměv s člověkem jedoucím na protějším eskalátoru. To je opravdu jakési mimozemské spojení, ke kterému však muselo a mělo dojít.
Že se někdo v našem životě nezdrží dlouho, že se jím dokonce přímo jenom mihne, ještě neznamená, že setkání s ním nemělo smysl a svůj určitý cíl. Všechno má svůj smysl. Všechno má svůj cíl. A právě ony nitky neviditelně propojující jednoho člověka s jiným činí lidský život na tomto světě tak nepředvídatelným. Nikdy nevíme předem, kdy potkáme toho, kdo nás přiměje změnit svůj život.
Manželství tmelí samota
6 věcí schopných nenápadně rozložit každé manželství – hledisko psychologů