Sedm věcí, které bychom raději měli podržet v tajnosti

Zkušenosti indických mudrců nás nabádají nechávat si některé věci raději pro sebe. Které to jsou a proč by to tak mělo být? Podrobněji v našem článku.

První, o čem bychom se neměli šířit, jsou naše dalekosáhlé plány. Mlčte, dokud se vaše plány nevyplní. Žádný z našich nápadů není ani zdaleka ideální, každý může mít spoustu slabých míst, na která stačí lehce zatlačit – a všechno přijde vniveč.

Druhé tajemství, které bychom s nikým neměli sdílet, je pravda o naší dobročinnosti. Ušlechtilý čin je v tomto světě velkou vzácností. Právě proto by měl být chráněn jako zřítelnice oka. Nechlubte se dobrými skutky. Snadno byste mohli zpychnout. A pýcha není zrovna pěkná vlastnost, není-liž pravda? Největší cenu má ten náš dobrý skutek, o němž pomlčíme.

Třetí věc, kterou nemáme jiným vyjevovat, je askeze. Nevyprávějte napravo nalevo o tom, jak se omezujete v jídle, spánku, sexu apod. Fyzická askeze přináší užitek pouze tehdy, je-li v harmonii s emocionalitou.



Čtvrté, o čem bychom raději měli mlčet, je naše odvaha, hrdinství. Každý den člověk prochází nejrůznějšími zkouškami. Někdo vnějšími, jiný vnitřními. Vnější zkoušky jsou viditelné, proto jsou za ně lidé odměňováni. Překonání zkoušek vnitřních nikdo nepozoruje, proto za ně žádnou odměnu nečekejme. Odměnou je nám náš dobrý vnitřní pocit. Velikost zkoušky přitom není důležitá.

Páté, o čem není třeba hovořit, je naše duchovní osvícení. To je intimní záležitost, která náleží pouze nám a ozřejmovat ji někomu dalšímu není správné ani vhodné. Odhalit jiným je můžeme pouze tehdy, pokud by vyšla najevo skutečná potřeba jeho sdílení.

Šesté, do čeho není dobré zasvěcovat jiné lidi, jsou domácí konflikty a rodinný život. Čím méně budete vynášet problémy ve své rodině, tím pevnější a stabilnější bude. Občasná hádka není než zbavením se negativní energie nahromaděné během každodenního styku. Čím více o svých problémech hovoříte, tím více v ně věříte.

Sedmé, o čem raději nemluvme, jsou nepěkná slova, která jsme zaslechli. Vědomí si venku můžeme znečistit stejně jako obuv. Člověk, který přijde domů a vypráví všechno, co hloupého cestou uslyšel, se nijak neliší od toho, kdo přijde domů a nezuje si boty.