Skutečná žena se nežene za štěstím!

Běh za štěstím je ten nejhloupější druh sportu. Všichni se kamsi řítíme. Ke světlé budoucnosti, k zítřkům, k příštímu roku, atd. Skutečná žena se tímto druhem sportu nezabývá. Pluje životem a vždycky si uvědomuje dnešek.

Přítomnost je to nejzajímavější a nejdůležitější z toho, co upoutává její pozornost.

Samozřejmě, že má plány do budoucna, ale život na zítřek neodkládá. Nečeká, až začne její opravdový život, až konečně zhubne, až se dostaví princ, až bude vhodná příležitost atd., žije TEĎ.

Být skutečnou Ženou je velké privilegium a ona to chápe.

Skutečnost, že se narodila jako žena, chápe s rozechvěním a vidí v tom velkou hodnotu. Neuvědomuje si sebe jako ženu jenom na úrovni poznání, ona tu skutečnost cítí. Být skutečnou Ženou pro ni neznamená nějakou zkoušku, těžkou práci či kříž, který je třeba nést celý život. Je to dar, je to požehnání osudu. Skutečná žena svou ženskost kultivuje na všech úrovních: vnitřní (pocity, city, myšlenky) i vnější (tělo, oděv, chování).

Žije si svým tempem.

Když žijete příliš pomalu, nemáte vlastně ani pocit, že jde o život. Když žijete příliš rychle, nestíháte si život procítit. Každá z nás má své tempo existence. Skutečná žena ho dobře zná a cítí a žije v souladu s ním. Sama řídí své povinnosti, sama zadává tempo okolnostem. Skutečná žena žije tak, aby zvládla udělat, co je třeba a neztratila přitom chuť do života. V jejím jednání není hlavní objem vynaložené námahy, ale vyváženost a vědomí, co dělá a proč.

Sama u sebe je vždycky na prvním místě.

To neznamená, že je egoistka, zakyslá, lhostejná nebo snad cynická. Prostě ví, že za úsilím zabývat se jinými lidmi se často skrývá strach žít svůj vlastní život. Skutečnou ženu její vlastní život zajímá. Nikdy si nepřestává uvědomovat hodnotu svého osobního prostoru. Je však schopna podpory, umí pomoci a dokáže, je-li to třeba, vstoupit do života jiných lidí. Neřekne „ano“, pokud její srdce říká „ne“. Vždycky naslouchá sama sobě a důvěřuje svým citům.

Nepotřebuje žádnou „Žákovskou knížku“ veřejného mínění.

Žákovskou dostává v dětství každá holčička. Ukazuje ji rodičům, učitelům, sousedům, příbuzným… Skutečná žena takovou Žákovskou vyhodila. Ať si jiní odškrtávají „vdaná“, „svobodná“, „normální“, „neobvyklá“, „sama“, „není sama“, „jako všichni“, „ne jako všichni“…

Skutečná žena si žije podle svých parametrů, sama si je stanovuje a sama je naplňuje. A pokud se snad nepodobají standardům jiných, nijak ji to nezneklidňuje. Nechává jiné, aby ji hodnotili, jak sami chtějí. Ví, že mise „zalíbit se všem“ je hloupá a nedá se uskutečnit. Skutečná žena na sobě pracuje, ale nikdy proto, aby se snad někomu zalíbila. Dělá to z Lásky k sobě.

Dávno přerostla „hodnou holčičku“.

Hodná holčička je to, co vychovali rodiče. Má jen jeden úkol – líbit se ostatním, být chválena. Líbí se i tehdy, když se její vlastní přání a touhy vzpěčují. Hodná holčička žije podle zásady „musím“ nebo „nesmím“. Jen vzácně se ptá, co vlastně chce ona sama. Skutečná žena svou „hodnou holčičku“ opustila. Zároveň se zbavila věčného usilování o pochvalu a souhlas. To neznamená, že by jí bylo všechno jedno.

Zkrátka jen nikomu nic nedokazuje, zejména na svůj úkor. K těm svým rysům, které je zvykem nazývat nedostatky (a kdo je nemá?), se skutečná žena chová shovívavě. Vidí je, ale rozhodně je nedramatizuje. Neschovává je, ale také je nevystavuje na odiv.

Nepředvádí drama „Jak těžký je můj život“.

Když ji vidíš, neřekl bys, že sotva vyjde: ve dne v noci vydělává peníze, myje, pere, uklízí, pečuje o muže a děti. Nikdy by sis nepomyslel, že se úplně vyšťavila při malování nebo stavbě chaty. Dokonce i při opravdu velké zátěži si opravdová žena najde čas se upravit a chce vypadat dobře.

Nikdy si nebude hrát na oběť, protože je si vědoma, že okolnosti nejsou složité jen tak samy o sobě, ale podle jejího vztahu k nim.

Samota je pro Ni dar.

Období samoty, pokud se vyskytnou, si skutečná žena cení a má je ráda. Neusiluje o to, aby do svého života vtáhla nějaké náhodné známosti s muži, jen aby nezůstala sama se sebou. Být sama se sebou je pro ni blaho. Je to to nejlepší, chce-li se člověk soustředit, naplnit svůj život hloubkou a klidem. Skutečná žena je sama pro sebe zajímavá a samotu si vychutnává.

Svůj věk má ráda. Vždycky!

Skutečná žena žije ve svém skutečném, reálném věku a využívá všechny jeho přednosti. Neomílá si historky o tom, že v tomhle věku je už na tohle a tamto pozdě nebo naopak brzo. Tato filosofie slouží jako omluva těm, kdo roky využívají k maskování svých obav či vnitřních zábran.

Skutečná žena může všechno – v jakémkoli věku. Proto nikdy nelituje a ani nebude litovat něčeho, co snad nestihla. Nepřestane o sebe dbát, ani se nepřestane snažit dobře vypadat. Prostě se jen nedělá mladší a nepokouší se vypadat jako ta, kterou byla před dvaceti lety. Skutečná žena ví, že každý věk má svou krásu a kouzlo.