Neštěstí je nakažlivé jako kterákoli nemoc. Stejně tak blaženost je nakažlivá jako kterákoli nemoc. Pomáháme-li druhým ke štěstí, pomáháme v podstatě ke štěstí sami sobě. Člověk, který má hluboký zájem o své vlastní štěstí, má vždycky zájem také o štěstí těch druhých, a právě proto jim pomáhá. Kdybychom každého na světě dokázali naučit postarat se o sebe, byl by celý svět šťastný. Zmizela by každá možnost být nešťastný.
Chce-li člověk být zdráv, nemůže žít mezi nemocnými. Jak by mohl zůstat zdráv? To je nemožné, je to proti zákonům přírody. Bude tedy muset pomoci ostatním, aby se uzdravili. V jejich zdraví tkví jeho možnost být zdravý.
Učte každého, aby se uměl postarat sám o sebe, protože z toho vyrůstá umění postarat se o jiné. Starost o jiné je konec konců starostí o sebe sama. Zpočátku to snad může vypadat jako starost o jiné, v důsledku je to však realizace sebe sama. Štěstí se tím může jenom znásobit. Zahrne vás tolik štěstí, kolik je kolem vás šťastných lidí. Můžete být superšťastni.
Šťastný člověk je natolik šťastný, že si přeje být ponechán se svým štěstím o samotě. Chce žít uprostřed květů, poezie a hudby. Proč by se měl trápit myšlenkou, že má jít do války, že bude zabit nebo bude zabíjet jiné? Proč by měl páchat vraždu nebo sebevraždu? To mohou dělat jenom ti, kdo se o sebe nestarají, protože nikdy nezjistili, jak šťastni by mohli být. Nikdy neprožili zkušenost poznání, co to znamená být, co to znamená radovat se. Nikdy netančili, nikdy nevdechovali život. Nikdy nepoznali žádný boží záblesk; všechny ty záblesky se rodí z hlubokého štěstí, z hlubokého naplnění, z hlubokého uspokojení.
Jestliže máš štěstí, můžeš se o ně podělit; když ho nemáš, jak by ses o ně mohl dělit? Aby ses o něco mohl podělit, musíš to nejprve mít.
Osho
Ty jsi štěstí. Navždycky.
Nejsi odpovědný za ničí štěstí