Jedním z výrazných projevů Stínu je ostré podráždění, které v nás vyvolávají někteří lidé. Když u druhého zpozorujeme vlastnosti, které jsme sami sobě zakázali, propuká v nás ničím neomluvitelná zuřivost. Vybíjíme si na tom druhém všechnu zlobu, kterou cítíme sami k sobě. Vzpomeňte si na kohokoli, na koho máte vztek, pohlédněte na něj pozorně a uvidíte v něm svůj vlastní pokřivený odraz. Stačí smířit se sám se sebou a žádné podráždění už cítit nebudete. Když přijmeme sami sebe, automaticky se učíme přijímat celý svět takový, jaký je.
Kromě toho jsou ve Stínu často i ty kvality, které se kdysi ukázaly jako neužitečné. Například dítě se sluchem u rodičů, kteří nemají rádi hudbu, se svůj sluch využívat nenaučí, avšak kousíček duše spojený s touto vrozenou schopností se ztratí v temnotě duše a bude odtud působit nejasným steskem po zmarněných možnostech a ztraceném cestě.
Stín je úložištěm síly a duševního potenciálu, není ztělesněním všeho zlého, co v člověku je. Stín je nedílnou součástí duše, s níž je nezbytně třeba se seznámit a spřátelit, kterou je třeba přijmout a naučit se ji vědomě využívat.
Podle C.G. Junga
Přestaňte myslet na to, co si o vás myslí ti druzí
Každý by rád měl přítele, avšak ne každý jím chce být