Tesař, kterého jsem najal, aby mi pomohl s rekonstrukcí starého domu na venkově, skončil první den své těžké práce. Kvůli prázdné pneumatice ztratil celou hodinu, motorová pila se mu rozbila a právě teď jeho obstarožní auto odmítlo startovat. Zatímco jsem ho vezl domů, mlčel jako hrob. Když jsme přijeli na místo, pozval mě dál, aby mi ukázal svoji rodinu. Cestou k domovním dveřím se letmo zastavil u malého stromku a oběma rukama se dotkl konečků jeho větví. Jakmile se otevřely dveře do domu, proměnil se, jako by proutkem mávnul.
Jeho opálená tvář se rozzářila úsměvem, objal své dvě malé děti a políbil ženu. Pak mě doprovázel do auta. Když jsme šli kolem onoho stromku, zvědavost mi nedala. Zeptal jsem se, co to prve u něj dělal. „Nojó, tohleto, to je můj strom na trable“, protáhl a hned vysvětloval:
«Vím, že trablím se člověk v práci nebo podnikání zkrátka nevyhne, ale jedno vím ještě jistějc: u mě doma, kde jsou děti a žena, nemají trable co dělat. Proto je každej večír, když jdu domů, zavěsím na ten strom. No a ráno si je zase vemu. Nejlepší na tom je“, zasmál se, „že ráno, když si je beru zpátky, jsou daleko menší, než když jsem je sem večír věšel“.
Indiánská moudrost
Jak mít štěstí. 18 bodů k zamyšlení.