Dva andělé putovali po světě a zastavili se na nocleh v domě bohaté rodiny. Rodina nebyla pohostinná a nenabídla andělům ani nocleh v domě. Místo toho je na noc uložili do studeného sklepa. Když si rozestýlali lože, starší z andělů si všiml díry ve zdi a opravil ji.
Následující noci přišli na nocleh do domu velmi chudého člověka a jeho ženy. Tito lidé byli velmi pohostinní, rozdělili se s anděli o tu trochu jídla, co měli, a nabídli jim svá vlastní lůžka, aby si dobře odpočinuli. Když se ráno probudili, uviděli andělé, že hospodář a jeho žena žalostně pláčou. Jejich jediná kráva, jejíž mléko poskytovalo skrovný příjem chudé rodině, ležela ve chlévě mrtvá.
Mladší z andělů se zeptal staršího: Jak jsi to mohl dopustit? Ten první muž měl všechno, a ty jsi mu ještě pomohl. Druhá rodina měla tak málo a přesto se s námi o vše ochotně rozdělila. A ty jsi připustil, aby jim umřela jediná kráva! Proč?
— Věci nejsou, jak se zdají, odpověděl starší anděl. Když jsme byli v tom sklepě, uviděl jsem dírou ve zdi zlatý poklad. Hospodář byl zlý a hrubý člověk. Opravil jsem stěnu tak, že poklad nikdy nenajdou. A když jsme následující noc spali v postelích, přišel si anděl smrti pro hospodářovu ženu. Dal jsem mu tedy raději krávu.
Mnohé věci v životě nejsou takové, jakými se zdají být. Nikdy nevíme všechno. Jisti si můžeme být jen jedním: naše skutky se nám vrátí. V událostech, v jednání jiných lidí, v podobě náhody nebo zvláštních shod.
Proč nemá cenu chtít se zalíbit všem
Proč když se lidé hádají, křičí?
To, co chceme slyšet (k zamyšlení)