Tělo je jako planeta. Je jako země. Jako každé přírodní krajině mu škodí přílišné zastavění, dělení na kousky, uřezávání, překopávání, zbavování sil. Divošku nerozhodíte plánem jejího přetvoření. Otázkou pro ni není jak vypadat, ale jak se cítit. Prsa jakéhokoli tvaru mají svou funkci: kojit a být citlivá. Dávají mléko? Zprostředkovávají pocity? Pak jsou to dobrá prsa.
Boky bývají široké proto, že jsou kolébkou k vypěstování nového života. Ženské boky jsou široké lodní postranice sloužící tomu, co je nad nimi i pod nimi, jsou bránou, nadýchanými poduškami, rukojeťmi lásky i azylem, kam se utíkají schovat děti. Nohy jsou určeny k tomu, aby nás nosily, aby nás přemisťovaly; jsou jako labutě pomáhající nám vzlétnout; jsou prstenem objímajícím milého. Nemohou být příliš takové nebo příliš onaké. Jsou, jaké jsou.
Na těle není nic, co by „mělo být takovéhle“. Nezáleží na tvaru, velikosti, věku, dokonce ani na tom, že většinu všeho máme dvakrát, vždyť i v tom jsou výjimky. Základní otázka zní: je citlivé, je patřičně propojeno s rozkoší, s duší, s divokou přírodou? Jsou mu dostupné štěstí a radost? Může se samo pohybovat, tančit, poskakovat, houpat se a točit? Jestliže ano, pak nic jiného není potřeba.
Clarissa Estes
Zastavit se, vážit si svého času a být tady a teď
7 kouzelných slov do nového života