Co nám říkali, když jsme ještě byli dětmi:
Neutíkej; jdi pomalu; pospěš si; sněz všechno; umyj si ruce; vyčisti si zuby; mlč; mluv; omluv se; pozdrav; pojď sem; dej mi pokoj;jdi si hrát; nepřekážej; neutíkej; dávej pozor, nebo upadneš; tím hůř pro tebe; to neumíš; na to jsi moc malý; udělám to radši sám; už jsi dost velký; jdi si lehnout; vstávej, je pozdě; teď pracuji, hraj si sám; obleč se; nestůj na tom slunci; jdi ven na sluníčko; nemluv s plnou pusou…
Co bychom chtěli slyšet:
Mám tě ráda; jsi hezký; jsem šťastný, že tě mám; budem si povídat o tobě; jak se máš? máš strach? proč to nechceš? jsi moc prima; jsi hodný; pověz, jak ses měl; jsi šťastný?; jsem ráda, když se směješ; jestli se ti chce plakat, tak plač; řekni mi, co bys chtěla? proč se trápíš?; co se ti nelíbí?; věřím ti; je mi s tebou fajn; chci si s tebou povídat; zajímá mě, co mi vyprávíš; líbíš se mi takový, jaký jsi; to je pěkné, že jsme spolu; řekni mi, když se spletu…
Je kolem nás mnoho lidí čekajících na slova, která by rádi slyšeli.
Jistá dáma nervózně popotahovala za ucho kabelky a přitom říkala: „Vím, že můj muž umí být něžný a srdečný. Chová se tak k našemu psu“.
Co to je proboha za rodiče?! (K zamyšlení)
72 krásných vzpomínek na šťastné dětství
Dárek důležitější než mnohé jiné věci