Toto proslulé věštění vám umožní získat odpověď na otázku, která vás zajímá

Chcete získat odpověď na otázku, která vám už dávno nedá spát? Zvolte si kartu s číslem od 1 do 12 a přečtěte si s ním spojené podobenství. V jeho jinotaji se ukrývá odpověď.

Nezapomeňte na důležitou věc: předpovídání budoucnosti, ať už podle horoskopu, čtením z dlaně, výkladem Tarotu nebo textů Knihy proměn (I-ting), je především čtením v lidském podvědomí. Je to spíše čtení minulosti. Protože však minulost vytéká z budoucnosti, můžeme poznat i budoucnost.

Karta číslo 1

O LÁSCE

Jeden mocný vládce měl ustanovit svého následovníka. Nebylo to snadné, protože jeho synové, dvojčata, byli stejně chytří, stejně odvážní a stejně schopní. Dal tedy každému pytlíček se semeny květin a řekl : «Ten z vás, kdo je lépe uchová, bude vládcem». První z bratrů ukryl dárek do dobře uzamčené okované truhlice. Druhý semena zasel. Po třech letech žádal vladař svůj dar nazpět. První ze synů vytáhl pytlíček z truhlice a zjistil, že semena v něm zplesnivěla. Druhý zavedl otce k oknu, ukázal mu nádhernou zahradu a řekl: «Tady jsou tvá semena. Jak vzejdou, seberu je a vrátím ti je». Zkuste uhádnout, kdo se stal následníkem.

Poučení: lásku, jako semena, musíme zasít. Jinak ji nikdo nepotřebuje.



Karta číslo 2

O PROTIVENÍ

Jistý kupec jel jednou kolem velkých plantáží a uviděl otroka. Zastavil, dal mu jíst a pít a politoval ho. Nevolník odpověděl: «Všechno pomíjí, tohle také pomine“. Po třech letech se opět setkali. Z nevolníka byl vezír. Zasypal kupce drahými dary, štědře ho pohostil, nezapomněl však pronést stejnou větu. Po čase kupec navštívil vezírův hrob. Viděl, že na náhrobním kameni je vytesáno: „Všechno pomine“. Zamyslel se a řekl si: „No, tohle asi už nepomine“. Po několika letech však přišly záplavy a vezírův hrob odnesla voda. Tehdy si kupec řekl: „Přece měl pravdu. Pomine doopravdy vše“.

Poučení: I když se události nevyvíjejí podle tvého, nevysiluj se odporem. Všechno se vyřeší samo o sobě.

Karta číslo 3

O PŘIJETÍ SEBE SAMA

Jednoho časného rána vyšel panovník do zahrady a objevil, že rostliny usychají. Dub umíral, protože nedokázal vyrůst tak vysoko, jako borovice. Borovice však hynula, protože nemohla nést plody tak krásné, jako vinná réva. Ale i vinná réva uvadala, protože neuměla vonět tak nádherně jako růže. Jenom zimolezu se dařilo a byl obsypán bohatými květy. Vladař se tomu podivil, ale zimolez mu to vysvětlil takto: “Porozuměl jsem tomu tak, žes mě zasadil, můj pane, aby ze mě vyrostl zimolez. I rozhodl jsem se: nemohu-li být ničím jiným než zimolezem, budu alespoň tím nejkrásnějším ze všech zimolezů.”

Poučení: Kdyby se Bohu zlíbilo, s lehkostí stvoří znovu Buddhu nebo Krista. Avšak potřeboval právě tebe. Přijmi tedy rozhodnutí Nejvyššího s pokorou a úctou a přijmi sebe sama tkového, jaký jsi.

Karta číslo 4

O MOUDROSTI

Lékaře proslulého svým umění navštívil starý a šedivý šejk. „Pomáháš tolika lidem“, zabědoval, „pomoz také mě! Jak jenom usnu, omotají mě svým kouzlem sny. Zdá se mi, že stojím před harémem. Jsou v něm nádherné ženy, podobají se květům ze zázračné zahrady, jsou jako božské hurisky z ráje! Ale jak jenom vejdu, rozprchnou se a všechny zmizí tajnými dveřmi“. Lékař svraštil čelo a usilovně přemýšlel. Nakonec se zeptal: «Přeješ si nejspíš nějaký prášek nebo lektvar, aby ses zbavil toho snu?“ Šejk na něho pohlédl vytřeštěným zrakem: „Jenom to ne! To rozhodně ne! Jediné, co po tobě chci je, aby ty tajné dveře byly zamčené a ty ženské nemohly utéct!“

Poučení: lidé by byli šťastní a spokojení, kdyby toužili jenom po tom, co jim po právu patří. Oni však sní o tom, co náleží jiným.

Karta číslo 5

O TOM, CO JE SPOLEČNÉ

Jeden filosof měl jenom jediný pár bot. Jednoho dne se obrátil na obuvníka, aby mu boty na počkání vyspravil. „Ale já už zavírám dílnu“, řekl obuvník, nemůžu vám je dneska opravit. Nechte je tady a přijďte si zítra pro ně.“ «Jenomže já mám jen tenhle jeden pár bot, nemůžu zůstat bez nich“, vysvětloval filosof. „Nic se neděje, půjčím vám jeden pár z těch, co mám tady v dílně“. „Cože? Mám nosit střevíce někoho jiného“, pohoršil se filosof, „za koho mě máte?“ «Proč máte něco proti tomu, nazout si cizí boty? Nosit v hlavě cizí myšlenky vám přece taky nevadí!?“, podivil se obuvník.

Poučení: na světě není nic, co by patřilo výhradně a pouze tobě. V podstatě všechno máme společné. Dokonce i myšlenky. Zamysli se nad tím, až budeš mít volnou chvíli.

Karta číslo 6

O ENERGII

Jednou se lidé k Angulimálovi zachovali špatně. Angulimála se strašivě rozezlil a prohlásil, že za trest zabije celou tisícovku lidí. Každému uřízne prst a ze všech těch prstů si udělá náhrdelník. Obětí už bylo 999, když Angulimála potkal Buddhu. Ten ho požádal o splnění posledního přání. „Jdi a ulom větvičku tam toho krásného stromu. Přines mi ji, rád bych si ji prohlédl. A pak ji zase připevní ke stromu.“ Angulimála udiveně pohlédl na Buddhu, co to po něm žádá. Buddha mu řekl: „Když neumíš tvořit, nemáš právo ničit“.

Poučení: obrať svou energii užitečným směrem, jinak si najde jiný způsob vyjádření – ve hněvu, zlobě a útoku.

Karta číslo 7

O SVĚTLE OZAŘUJÍCÍM CESTU

Filosof a mystik zabloudili společně v temném lese. Oba se velice báli, ale každý z nich se choval úplně jinak. Filosof dumal o příčině nezáviděníhodné situace, do níž se dostal, zatímco mystik se prostě odevzdal osudu. Vtom se ještě ke všemu rozpoutala strašná bouře. Udeřil silný blesk. Filosof pohlédl na nebe, ze zvyku nad bleskem zapřemýšlel a sešel z cesty. Mystik v záblesku světla pohlédl na cestu a uviděl, kudy je třeba jít.

Poučení: dívej se pozorně na cestu a bez váhání jdi vpřed! Filosofování se odehrává jen v tvé mysli, k cíli tě nepřivede. Máš-li mít úspěch, musíš jednat.

Karta číslo 8

O VDĚČNOSTI

Už se stmívalo, když starší poutnice přišla k jakési vesnici. Klepala na všechny dveře, ale nikdo jí neotevřel. Zmořená hladem a únavou nakonec usnula pod košatým rozkvetlým stromem. O půlnoci se probudila a spatřila, jak nádherné jsou jeho kvetoucí větvičky v měsíčním světle. Vstala a poklonila se směrem k vesnici na znamení vděčnosti za to, že ji tam nikdo nenechal přenocovat. Posléze se vrátila domů a namalovala nádherný obraz.

Poučení: přijímej všechno, co život přináší, s vděčností. Ke svému rozvoji člověk potřebuje stejně tak utrpení, jako radost.

Karta číslo 9

O NADĚJI

Jeden lovec zabloudil v džungli. Tři dny bloudil živým bludištěm, až konečně narazil na stejného nešťastníka, jako byl sám. Muži se objali a nějakou chvíli byli nevýslovně šťastni. Potom se jeden druhého ptali, z čeho se tak radují. Ten první řekl: „Zabloudil jsem a zoufale jsem si přál někoho potkat“. A druhý mu odpověděl: „Taky jsem zabloudil. Zoufale jsem si přál potkat někoho, kdo zná cestu. Ale jestliže ji taky neznáš, není proč se radovat. Teď budeme bloudit oba dva“.

Poučení: štěstí ve dvou je možné pouze tehdy, umějí-li ti dva být šťastní i každý sám. Pokud ne, bude jeden druhého jen dělat nešťastnějším.

Karta číslo 10

O RODINĚ

Ježíš byl ještě docela malý, když se s ním Marie s Josefem vypravili do Jeruzaléma na velikonoční svátky. V davu se jim malý Ježíšek ztratil. Rodiče ho dlouho a dlouho hledali, než ho objevili v kroužku knihomolů. Chlapec s těmi moudrými muži besedoval a oni se nestačili divit jeho nedětské moudrosti. Josef se ptal Ježíše:

— Proč jsi tu? Celý den tě s matkou hledáme!
— Proč mě hledáte? Dělám to, co můj otec.
— Já jsem tvůj otec. Já jsem tesař a ty tu sedíš s knihomoly, rozhořčil se Josef.
— Myslel jsem svého duchovního otce, odpověděl Ježíš..

Poučení: dříve nebo později se dítě odpoutá od rodičů a stane se samostatným nejen fyzicky, ale také duchovně.



Karta číslo 11

O BRÁNĚ RÁJE

Samuraj přišel za zenovým mistrem a ptal se: «Existují peklo a ráj? A jestli ano, kde jsou brány, které do nich vedou?»
—Kdo jsi? — zeptal se ho Mistr.
—Samuraj — odpověděl jeho host.
—Samuraj? Vypadáš spíš jako nějaký tulák!

To se dotklo vojínovy pýchy a on bez rozmýšlení vytáhl z pochvy meč. Mistr se usmál a řekl:

— Tady máš odpověď. Peklo ani ráj nejsou zeměpisné názvy, ale psychologické pojmy. Máme je v sobě. Brány k nim jsou jedna vedle druhé. Když jednáme nevědomě, otevíráme tu, co vede do pekla. Když uvědoměle, otevíráme bránu k ráji.

Poučení:naučte se ovládat své city a své činy. Ať děláte cokoli, musí to být uvědomělé.

Karta číslo 12

O CESTĚ

Učitel a žák procházeli nějakou vesnicí, když tu byl veliký svátek. Čím víc se přibližovali středu vesnice, tím větší byl hluk bubnů a křik lidí byl tak hlasitý, že si žák zacpal uši dlaněmi. Učitel však k jeho úžasu s tanečním pohupováním kráčel dál a dál až k náměstí uprostřed, kde byl hluk nejvyšší. Když pak slavnost skončila a unavení lidé se rozcházeli domů, ptal se žák učitele:

— Jak jsi, Mistře, dokázal mít radost a tančit v takovém hluku? Vždyť já jsem neslyšel ani své vlastní myšlenky!
— To proto, že jsi byl naladěn na hluk, můj mladý příteli. Pro vesničany však ten hluk byl hudbou. Vnímal jsem pouze ty zvuky tak, jako je vnímali oni.

Poučení: většina lidí jde životem a vnímá pouze hluk. Pojďme dále a poslouchejme teď jen hudbu.