Tři hořké pravdy o lásce

V roce 1967 napsal John Lennon píseň «Všechno, co potřebuješ, je láska». Přitom bil obě své manželky, opustil jedno ze svých dětí, zahrnul antisemitskými a homofobními nadávkami svého židovského manažera, který byl gay, a jednou se celý den zcela nahý povaloval před davem lidí.

O pětatřicet let později napsal Trent Reznor z kapely Nine Inch Nails píseň «(Jen) Láska nestačí (Love is not enough)». Přesto, že Reznor proslul šokujícími vystoupeními a groteskními a zneklidňujícími klipy, dokázal se zbavit závislosti na drogách i alkoholu, oženil se s jedinou ženou, s níž měl dvě děti, načež přerušil svou studiovou i koncertní činnost. Zůstal doma, aby byl dobrým manželem a otcem.

Jeden z těchto mužů se vyznačuje čistým, realistickým chápáním lásky. Ten druhý ne. Jeden z nich lásku idealizuje a spatřuje v ní řešení všech problémů. Ten druhý ne. Jeden z nich velmi pravděpodobně trpěl narcisimem. Ten druhý ne.

V naší kultuře idealizuje lásku velmi mnoho lidí. Vidíme v ní jakýsi zázračný všelék na všechny životní trable. Filmy i příběhy v knihách ji zobrazují jako cíl veškerého života, jako definitivní zbavení se bolestného zápasu. A protože lásku idealizujeme, přeceňujeme ji. V důsledku zaplatíme svými vztahy.

Jestliže budeme stejně jako Lennon věřit, že „všechno, co potřebujeme, je láska“, budeme mít sklon k ignorování základních hodnot: úcty, pokory a povinností vůči lidem, kteří se ocitli v naší péči. Jestliže láska konec konců řeší úplně všechno, proč bych se měl unavovat jinými, tolik složitými záležitostmi?

Pokud však stejně jako Reznor věříme, že „jen láska nestačí“, chápeme zároveň, že zdravý vztah vyžaduje víc, než jenom čisté emoce nebo hlubokou vášeň. Chápeme, že jsou věci, které jsou pro náš život a vztah důležitější, než pouhá zamilovanost. A že úspěšnost našeho vztahu závisí na hlubších a mnohem důležitějších hodnotách.

Tři hořké pravdy o lásce

Problém idealizace lásky spočívá v tom, že v nás rozvíjí nereálná očekávání. Budí falešné představy o tom, co vlastně skutečná láska je a čím se nám může stát. Tato nereálná očekávání pak sabotují vztah, který je nám ze všeho nejdražší.

1. Láska se ne vždy pojí se slučitelností

Pouhá skutečnost, že jste se do někoho zamilovali, ještě neznamená, že je to pro vás ten správný dlouhodobý partner. Láska je proces emocionální, slučitelnost proces logický. A nikoli nutně přechází jeden ve druhý.

Je možné zamilovat se do člověka, který se k vám nechová dobře, nutí vás smýšlet o sobě hůř, než si zasloužíte, neváží si vás tolik jako vy jej, anebo má tak rozháraný život, že dokáže rozvrátit i ten váš.

Je možné zamilovat se do někoho, jehož ambice a životní cíle jsou v přímém protikladu vašim, nebo jehož filosofické přesvědčení a světový názor jsou v konfliktu s vaším smyslem pro realitu.

Je možné zamilovat se do někoho, kdo nás zbavuje veškeré životní síly a štěstí.

Je to paradox, ale je to pravda.

Když přemýšlím nad všemi těmi katastrofickými vztahy, které mi ve svých dopisech popisovali různí lidé, docházím k závěru, že většina z nich se v takové situaci ocitla kvůli emocím. Přeskočila ona proslavená „jiskra“ a ztratili půdu pod nohama. Kašlali na to, že On je křesťan a alkoholik a Ona bisexuální a nekrofilní narkomanka. Zdálo se jim, že To je ono. To pravé. A když pak po půl roce nastala neúnosná situace, začali se náhle rozhlížet a ptát se: „Kdy se to stalo, odkdy to není, jak má být?“

Ve skutečnosti to ovšem nebylo, jak má být ještě dřív, než všechno vůbec začalo.

Když hledáte a nacházíte partnera, musíte ho hledat a zkoumat nejenom srdcem, ale také rozumem. Ano, jistě, rádi byste našli někoho, kdo přiměje vaše srdce, aby se vzneslo k nebesům. Jenomže musíte umět toho člověka také zhodnotit. Jak se chová k lidem, jaké má ambice, světový názor, jak je zodpovědný. Protože pokud se zamilujete do někoho, kdo se k vám nehodí, pak se, jak jednou prohlásil instruktor lyžování v „South Parku“, «ocitnete v kruté nepohodě“.

2. Láska neřeší problémy vztahu

S mou první láskou jsme byli bláznivě zamilovaní. K tomu jsme ovšem každý žili v jiném městě a neměli jsme dost peněz, abychom se mohli často vídat. Naše rodiny se nesnášely a my jsme každý týden absolvovali nesmyslné hádky a scény.

Pokaždé, když jsme se tak zhádali, jsme se k sobě vrátili a ujišťovali jeden druhého, že se moc a moc milujeme, že žádná z těch nepříjemností nemá žádný smysl, protože se přece taaaaak hrozně máme rádi a určitě najdeme způsob, jak všechny těžkosti překonat, chce to jen trpělivost. Naše láska nám vnukala pocit, že překonáme všechno, i když ve skutečnosti zůstávalo všechno stále stejné.

Je vám jistě jasné, že se nevyřešilo nic. Hádky se opakovaly. Argumenty byly stále tvrdší. Nemožnost vidět se kdy chceme byla jako kámen na krku. Byli jsme do sebe pohrouženi natolik, že jsme ani nebyli schopni normální komunikace. Celé hodiny jsme viseli na telefonu a prakticky nic jsme si neřekli. Když se dnes dívám zpět, je mi jasné, že to nemělo vůbec žádnou šanci. Ale trvalo to celé tři zatracené roky!

Nevítězí snad láska nade vším?

Není se co divit, že vztahy vzplály a proměnily se v popel jako stoh slámy. Byl to strašlivý výbuch. A já jsem si z toho vztahu odnesl jedno velké poučení: láska nám snad může vnuknout pocit, že zvládneme i velké životní problémy, určitě však nevyřeší ani jeden z nich.

Jízda na emocionální horské dráze může být jistě opojná. Každý další vrchol nám ještě víc zamotá hlavu. Ale dokud nemáme pod nohama stabilní pevnou zem, překrývá všechno příval emocí.

3. Láska vždycky nestojí za to, abychom se pro ni obětovali

Jednou z důležitých vlastností vaší lásky k někomu je schopnost přemýšlet o něm a jeho potřebách více, než o sobě. Existuje však otázka, která je pokládána poměrně vzácně: «Co pro druhého obětujete – a stojí to za to?»

V milostném vztahu je normální občas obětovat svá přání, své potřeby a svůj čas tomu druhému. Řekl bych, že je to zcela odpovídající, zdravé chování a právě ono dělá vztah opravdu krásným.

Jestliže však dochází ke snížení sebeúcty, ohrožení fyzického stavu, ambicí a životních cílů jen kvůli tomu, abychom s někým byli, stává se láska problematickou. Milostný vztah by měl naši individualitu doplňovat, ne ji ohrožovat nebo nahrazovat.

Jestliže trpíme něčí neuctivé nebo urážlivé chování, děláme v podstatě to, že umožňujeme své lásce, aby nás pohltila a zničila. A nebudeme-li dost opatrní, zbude z nás pouhá skořápka toho člověka, kterým jsme byli dříve.

Zkouška přátelstvím

Jedna z obvyklých rad na téma vztahů zní takto: «Musíte s partnerem být nejlepšími přáteli». Většina lidí nahlíží tuto radu jenom z té pozitivní stránky: «Je dobré trávit s partnerem tolik času, jako s nejlepším přítelem», «Je dobré být k partnerovi otevřený jako k nejlepšímu příteli», «Je dobře bavit se s partnerem stejně jako s nejlepším přítelem». A tak dále a tak podobně.

Jenomže je třeba podívat se na to i z té záporné strany. «Dovolili byste svému nejlepšímu příteli, aby se choval stejně negativně, jako se chová váš partner?»

Je to zvláštní, ale jakmile položíme tuto otázku, v drtivé části nezdravých nebo závislých vztahů bude odpověď znít: «ne».

Znal jsem jednu ženu, která se nedávno vdala. Svého muže bezmezně milovala. Vůbec si nevšímala skutečnosti, že se rok poflakuje bez práce, že nejevil žádný zájem a snahu o přípravu svatby, že ji často nechával samotnou, protože šel s kamarády surfovat, že ani její rodina, ani přátelé jím nejsou vůbec nadšeni. Přesto přese všechno si ho vzala.

Ovšem když emoční náboj svatby vyprchal, zůstala realita. Rok po svatbě ještě pořád nepracoval. Zatím co ona byla v práci, on dělal v domě nepořádek a vztekal se, když mu nestihla udělat večeři. Stěžovala si, že jí stále častěji nadává, že je vadná a hrubá. A samozřejmě stejně jako dřív trávil nejvíc času surfováním s kamarády.

Do téhle situace se dostala proto, že ignorovala výše uvedené tři hořké pravdy o lásce. Idealizovala si ji. Přes veškeré špatné signály, kterých se jí dostávalo, když s ním teprve chodila, věřila, že láska všechno vyřeší. Že láska znamená slučitelnost. Ani jedno není pravda. A když se tedy všechno zdálo být tak špatné, ptala se blízkých a svých přátel, co by ještě mohla udělat, co ještě by měla obětovat, aby se věci změnily k lepšímu. Samozřejmě, udělat nemohla nic.



Proč ve svých romantických vztazích strpíme chování, které bychom ani za nic nestrpěli u svých přátel?

Zkuste si představit, že se k vám nastěhoval dobrý přítel, dělá vám v bytě binec, odmítá pracovat, žádá teplé večeře a vzteká se a křičí na vás, když si stěžujete na jeho chování. Myslím, že takové přátelství by bylo kratší než filmová kariéra Paris Hilton.

Jiná situace. Jistá mladá žena byla natolik žárlivá, že partnera držela pod ustavičnou kontrolou. Měla hesla ke všem jeho účtům, doprovázela ho na všech jeho cestách a schůzkách, aby jí ho náhodou nesvedla jiná žena. Prakticky čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu byl pod kontrolou. Nakonec přestal věřit sám sobě. Přesto s ní zůstával! Proč? Protože ji miloval!

Zapamatujte si toto: jediný způsob, jak mít z lásky úplný požitek, je najít si v životě něco důležitějšího, než je láska.

Můžete v průběhu života milovat spoustu různých lidí. Ty, kteří jsou pro vás vhodní, i ty, kteří se k vám nehodí. Můžete navázat vztah prostý i nesmírně komplikovaný. Milovat můžete jako mladí i jako staří. Láska není unikátní. Není vzácná. Není to žádné nedostatkové zboží.

Na rozdíl od vaší sebeúcty. Vašeho pocitu vlastní důstojnosti. Vaší schopnosti důvěřovat. Můžete se mnohokrát v životě zamilovat, ale jakmile jednou ztratíte sebeúctu, pocit vlastní důstojnosti nebo schopnost věřit, budete je jen velice těžko získávat zpět.

Láska je nádherná zkušenost. Jedna z nejnádhernějších a nejvíce inspirujících, které nám život může nabídnout. A právě to a právě tak by ji každý měl vnímat a mít z ní požitek.

Avšak jako každá jiná zkušenost i láska může být zdravá nebo nezdravá. Jako každá jiná zkušenost ani láska vás nemá determinovat, nemá určovat vaši identitu, vaše životní cíle a snahy. Nesmíme připustit, aby nás láska zničila. Nesmíme kvůli ní obětovat vlastní osobnost a sebeúctu. Protože pokud to uděláme, ztratíme nejen lásku, ale také sami sebe.

V životě totiž potřebujete víc než jenom lásku. Láska je velkolepá. Láska je nezbytná. Láska je krásná. Ale jen láska nestačí.

Mark Manson