Někdy se člověku dostane bezprecedentní zkušenosti lásky…
V čisté podobě…
Znenadání se objeví, aniž bychom si ji jakkoli zasloužili, s neuvěřitelnou štědrostí nám doslova spadne na hlavu…
A my si najednou uvědomíme, že všechno, co bylo před tím, nebylo to pravé…
Ne, ne, že bychom si toho nevážili…
Ale zbavujeme se toho stejně, jako hezkých šatů, které nebyly ušité pro nás…
Na někom budou vypadat skvěle, ale na nás ne, ať děláme, co děláme…
S láskou je to úplně stejné…
Buď pro nás je, anebo není…
S některou můžeme dokonce existovat dost dlouho a myslet si, že právě takhle to má být…
Ale když budeme mít štěstí a poznáme, JAKÉ to může být, už nikdy nebudeme chtít zpátky…
Láska, která je opravdu naše, není na příděl…
Není jenom na oko…
Není jenom proto, že ti ji někdo dovolil, že se tebou jen tak nechává milovat…
Není uměle uhlazená a předem připravená…
Není těžká, je lehoučká…
Bez problémů spojuje vzájemně se hodící dílky puzzle…
A my si najednou uvědomujeme, že nemusíme pečlivě volit slova…
že nemusíme vždycky hlídat své chování… nemusíme ustavičně hádat — bude to takhle správně, nebude to takhle správně…
Ten pravý člověk nám dává to hlavní — NÁS…
V tom je ten rozdíl…
Láska neznamená právo toho druhého vlastnit, je to právo na sebe sama…
A ten, kdo nás miluje, si především přeje, abychom milovali sami sebe, ne abychom sami sebe obětovali kvůli němu…
To je neocenitelná věc…
A nastoluje tu nejkrásnější vzájemnou výměnu mezi dvěma lidmi, kterým je spolu prostě dobře…
Všude je jim spolu dobře…
Jistě, ani tahle láska nemá žádné záruky… kromě jediné — ten, kdo ji jednou poznal, se už nikdy nesmíří s nápodobou…
Lilia Gradová
Kdo chce být šťastný, musí se v životě zbavit sedmi špatných návyků.
Past, do které se chytí každý, kdo se rozhodne se změnit