Umí tak někteří lidé být šťastní! Pro úplně obyčejné maličkosti. Sedí, koukají na hvězdy na noční obloze nebo poslouchají cvrčky někde v parku a pociťují absolutní, naprosté a ničím nezkalené štěstí.
Ale jiné lidi ani za nic, ať se snažíte jak chcete, nenaučíte, že právě takhle se má žít. Radovat se z každé chvilky a z každé maličkosti.
Probudí se ráno živí, dobře se nasnídají, kouknou z okna a za oknem je krásný svět v nějakém ročním období. V jakém? Ale to je přece úplně jedno!
Zima je krásná, že sněží a barevně svítí a blikají vánoční stromky.
Jaro je nádherné rozkvétajícími poupaty a zpěvem ptáků, kteří se vracejí z teplých krajin.
Léto svou sytou zelení, teplem a krásou zářící z každého kvítku.
Podzim s úchvatnou paletou padajícího listí a šuměním deště…
Copak není štěstí moci tohle všechno pozorovat, být v tom, být součástí toho, prostě žít? Milovat své blízké, doufat, že všechno bude stále jen lepší, čekat na něco nového. A to vůbec nejhlavnější je vážit si přítomnosti a milovat to, co je teď.
Raduje se v tu chvíli vaše srdce?
Jak se život promění, když si člověk začne vážit sám sebe