Za studeného lednového rána se na jedné z washingtonských stanic metra postavil člověk a začal hrát na housle. Během asi 45 minut zahrál 6 Bachových skladeb.Bylo to v čase nejvyššího provozu, a za tu dobu jsme proto napočítali 1100 lidí, kteří stanicí prošli – většina z nich cestou do práce.
Uběhly tři minuty a hudebníka si všiml muž středních let. Zpomalil chůzi, na několik vteřin se zastavil a pak spěchal dál po své práci.
Minutu nato získal houslista svůj první dolar: žena hodila peníze do krabičky a bez zastavení odcházela.
Po několika minutách se někdo přitiskl ke stěně, aby si ho poslechl, ale pak se podíval na hodinky a dal se do běhu. Nejspíš šel pozdě do práce.
Ten, kdo věnoval hudebníkovi nejvíce pozornosti, byl tříletý chlapeček. Jeho matka ho však táhla za sebou. Podobně jako chlapeček se chovalo i několik jiných dětí. Avšak všichni rodiče bez výjimky je nutili jít dál.
Za těch 45 minut, co hudebník hrál, se jen 6 lidí na určitou dobu zastavilo. Asi dvacet lidí mu dalo peníze. Vydělal 32 dolarů, avšak všichni pak šli dál svým obvyklým tempem.
Kdy hudebník přestal hrát, si nikdo ani nevšiml. Nikdo mu nezatleskal, nedostalo se mu žádného uznání.
Nikdo nevěděl, že tím houslistou byl Joshua Bell, jeden z nejtalentovanějších světových hudebníků. Právě přehrál jednu z nejsložitějších skladeb na houslích za 3 a půl milionu dolarů.
Dva dny před Joshuovým vystoupením v metru byly vyprodány všechny lístky na jeho bostonský koncert. Cena jednoho lístku se v průměru pohybovala kolem sta dolarů.
Projekt „Joshua Bell hraje inkognito v metru“ připravil list The Washington Post jako součást sociálního experimentu s vnímáním, vkusem a prioritami lidí.
Úkolem experimentu bylo zjistit:
Dokážeme v každodenním prostředí a v nepříhodný čas vnímat krásu?
Jak reagujeme a co děláme, abychom ji pochopili? Poznáme v neočekávané situaci talent?
Jeden z možných závěrů vyvozených z tohoto zážitku:
Jestliže nenajdeme ani jedinou minutu, abychom si poslechli, jak jeden z nejlepších světových hudebníků hraje tu nejkrásnější hudbu, která kdy byla napsána, kolik dalších důležitých věcí jsme schopni ve svém životě propást?
Lidé si zvykli, že vysoko se cení to, co je pěkné na pohled, co má přitažlivou historii – sláva umělce, pověst divadla, drahé lístky. Nicméně krása na nás čeká na každém kroku, jenom se musíme naučit ji vnímat.
Jak se naučit vidět malé zázraky všedního dne?
Nejmladší bubeník na světě: Mozart bicích