Uslyšet hlas svojí duše

Čím je člověk starší, tím jasněji si uvědomuje, že velká část motivů a činů je v životě předvídatelná a nesmyslná. Důvodem jejich předvídatelnosti a nesmyslnosti je skutečnost, že mají pouze kompenzovat cosi, čeho se člověku v dostatečné míře nedostalo v dětství nebo mládí od jeho blízkých a vrstevníků.

Situace vznikající v minulosti se už nedají změnit, ani napravit. A přece se člověk pachtí a snaží a znovu opakovaně vytváří podobné situace, aby si vynahradil to, co už pominulo.

Podobá se to pokusům dovyprávět svůj příběh započatý dávno v minulosti dnešním posluchačům, kteří nemají k naší minulosti ani příběhu samotnému vůbec žádný vztah.

Zbytečná ztráta času.

Když si to člověk uvědomí, začne se tomuto procesu blíž věnovat, snaží se kontrolovat ho a zastavit, může postupně dojít ke zjištění, že ono opakování tvořilo až pětadevadesát procent jeho života.

Tehdy před ním může v plné síle vyvstat existenciální otázka: jestliže s tím skoncuji, jestliže tohle všechno přestanu dělat, co bych tedy dělat měl?



Uslyšet hlas svojí duše.

Když přestanete dokazovat lidem kolem sebe svojí pravdu, když přestanete usilovat o uznání, když si přestanete hýčkat pocit vlastní důležitosti a donekonečna se pokoušet nasytit a přesytit tělesnými potřebami, nemůžete nenarazit na otázku smyslu svého života.

A právě v této chvíli, v této tvůrčí prázdnotě se skrývá možnost zaslechnout hlas své duše a nechat se jí vést.

Právě zde krystalizují skutečné hodnoty.

A pokud k tomu necháte dojít, budete mít náhle spoustu úkolů silně se odlišujících od všedního životního shonu: žít každou minutu v souladu se svou duší a měnit hodnoty v každodenní praxi.

Představte si, že víc už nemusíte přemýšlet nad tím, co vlastně děláte na téhle planetě, protože řízení vašeho životního směřování vámi prochází jako paprsek světla, který vám svítí na cestu před vámi.

Neznáte konečný cíl té cesty, což nijak nevadí a nemá to žádnou důležitost, protože důležitý je ten proces, ten pohyb a jeho vědomé prožívání.



Důležité je neztratit z očí ten světelný paprsek a jít podle něj.

Stačí se odchýlit z cesty a dostává se vám životních lekcí, bez jejichž osvojení se nedokážete vrátit zpátky na cestu.

Jestliže však kráčíte po Cestě Srdce, pomáhá vám všechen Vesmír.

Uvědomovat si, čím se právě ve skutečnosti zabýváte a poměřovat to ušlechtilými motivy a životními cíli, to je významná součást práce na sobě samém. Dokud tuto práci člověk nevykoná, je vyloučeno, aby pocítil smysl svého života.

Na tuto otázku můžete narazit pokaždé, když vás potká nějaký zničující neúspěch

nebo ztráta. Začnete-li něco ve svém životě měnit, nebo se poddáte hněvu a roztrpčení a začnete upadat, to už je vaše osobní volba.