Každý je rád nablízku veselým, radostným lidem, sluníčkům, vyzařujícím dobrou náladu všude, kde se ocitnou. Někdy člověk nechápe, jak to vlastně ta „sluníčka“ dělají. Mají přece stejné starosti a stejnou kupu povinností, jako většina lidí. A přece – jedni září štěstím, a ti druzí ne. Náš maličký příběh vám možná tohle tajemství poodhalí.
Jistá žena se jednou po určitém váhání nesměle zeptala své známé, jak to vlastně dělá, že vždycky vypadá dobře a vždycky je dobře naladěná. Co jí odpověděla?
„V životě se děje ledacos. Každý den mám v zaměstnání plno práce a starostí, doma se musím věnovat rodině a domácím povinnostem, dětem a manželovi. Je toho spousta, někdy to dá zabrat, znáš to přece sama. Ale mě pomáhá jeden jednoduchý recept…“
„Jaký?“
«Je to úplně prosté. Každý den si najdu pár minut na vděčnost.“
„Cože? Na vděčnost?? Za co komu při vší té honičce můžeš být vděčná …?“
«Děkuju světu za to, že mi každý den přináší nové zážitky, nové dojmy“, usmívala se známá, „děkuju manželovi, že máme tak pěknou rodinu. Že se máme rádi. Děkuju dětem, že je mám, že můžu být pyšná máma a každý den cítit dotek jejich dětských dlaní, vidět čisté, rozzářené oči, slyšet jejich krásný smích a těšit se z jejch dovádění. Děkuju přátelům a příbuzným, že mě vždycky, když mi bylo těžko, podrželi a že se mohu spolehnout, že to tak bude vždycky. Děkuju přírodě, že je tak krásná. Děkuju osudu, že žiju na tomhle krásném místě. Děkuju, že umím být vděčná. Je to to nejkrásnější umění.“
«A to ti pomáhá udržet si dobrou náladu a usmívat se?“
„Tím si buď jistá. Vděčnost člověka učí všímat si toho dobrého a krásného kolem, každý den, každou hodinu – a tím mu přináší štěstí. Můj dnešní den je ještě krásnější, než jiné. Mohla jsem se s tebou podělit o svou zkušenost a o úsměv, který mi přináší“.
Jak najít svůj vnitřní svět
Jak s pomocí klíčových slov dosáhnout toho, co si přejeme