Vrátit si vládu nad svým životem: nechat někoho jít neznamená vzdát se

Ve skutečnosti doopravdy těžké není ani tak vzdát se vztahu jako takového, jako rozloučit se s iluzí, která se nám pevně usadila v hlavě…

Zříci se člověka, se kterým jsme prožili celá léta, není nic jednoduchého a každý to moc dobře ví. Občas je to natolik těžké, že raději i nadále zůstáváme součástí nezdravého vztahu, místo co bychom ho rozumně ukončili a přestali viset na něčem, co si z podstatné části stejně jenom sugerujeme.

Skutečnost je bohužel taková, že jestliže se nějak takhle chováte, zrazujete jen a jen sami sebe a sami sebe také zbavujete štěstí.

Nemůžeme mezi jiným také nepřiznat, že když se se svými partnery rozcházíme, zdá se nám, že děláme něco, co nás tak nějak shazuje, že jsme něco nezvládli, a že se vzdáváme. Strašně nás bolí a naplňuje trapností myšlenka na to, že se vzdáváme vztahu, který jsme dříve pokládali za hodnotný a opravdový, o kterém jsme si dokonce mysleli, že je to vztah, který má budoucnost…

Ve skutečnosti doopravdy těžké není ani tak vzdát se vztahu jako takového, jako spíš jeho obrazu, který jsme si stvořili ve své mysli, utopického obrazu čehosi velkého a pozoruhodného, obrazu, který se podobá snu. A když se teď obraz rozsypal na kousky, zdá se vám, že jste zklamali sami sebe, připadá vám, že ztrácíte něco neobyčejně cenného a důležitého.

Jenomže ve skutečnosti je to všechno úplně jinak. Když toho člověka necháte jít, nic zvláštního neztrácíte, protože poctivě řečeno – nic takového mezi vámi ani nikdy nebylo.

Jenom jste v tuhle chvíli zapomněli na všechno negativní a nehezké, čeho ve vašem vztahu rozhodně nebylo málo, a připomínáte si jenom dobré časy a šťastné chvíle, které jste spolu s partnerem prožili. A všechny ty vzpomínky, které ve své paměti znovu a znovu oživujete, vás nutí cítit se tak, jako kdyby tenhle rozchod měl doslova zničit a rozložit celý váš svět, ba dokonce jako kdyby se měl přímo stát koncem světa.



Ale bude to opravdu tak? Anebo svět setrvá netknutý na svém místě a stejně tak vy v něm?

Musíte si uvědomit jednu věc: máte-li získat štěstí, musíte nezbytně něco nechat jít. Samozřejmě, že to nedokážete udělat jedním rázem — je to celý proces. A vy musíte celým tím procesem projít, pokud se ovšem skutečně chcete dokonale vyléčit.

Ano, opravdu to není vůbec nic snadného. Je to celých pět stádií procesu zbavení se něčeho, co víc nepotřebujete, stádií, jimiž musíte projít, ať se vám to líbí nebo ne:

1. Popírání

Začínáme tím, že vůbec popíráme možnost něčeho takového. Sami sebe přesvědčujeme o tom, že partner se přece nemohl zříci tak pozoruhodného vztahu s tak pozoruhodnou osobou, jakou jsme my. Přesvědčujeme sami sebe, že dříve nebo později se k nám dozajista vrátí a pak bude všechno neuvěřitelně krásné. Každou minutu se díváme, zda nám nepřišla lítostivá esemeska, čekáme na každé zazvonění telefonu v naději, že na displeji uvidíme známé číslo.

Nepřestáváme zapřísahat osud, aby se k nám partner vrátil, aby nás „spasil“ a odmítáme si připustit, že nic takového se prostě nestane.

Co je nejdůležitější v této etapě – odolat touze pokusit se navázat s bývalým partnerem kontakt. Pokuste se pochopit a naplno si uvědomit, že se vám přihodilo to, co se vám přihodilo a jiná už skutečnost nebude. A je to jenom k vašemu dobru.

2. Hněv

V tomto stádiu vám konečně dojde, co se přihodilo a plně si uvědomíte realitu. Že se totiž skutečně rozcházíte. Že je konec. Uvědomíte si, že budete muset konečně přestat viset na vztahu, který tak říkajíc vydechl naposledy. A začínáte si připomínat a přepečlivě zkoumat všechno, co se kdy ve vašem vztahu přihodilo, přičemž se soustřeďujete na to nepěkné.

Začínáte bývalého partnera obviňovat ze všech smrtelných hříchů a jste pevně přesvědčeni, že on a jenom on je vinen situací, která nastala. Planete touhou po pomstě a přejete si, aby trpěl nejméně tak jako vy, neboť jste zcela nezvratně přesvědčeni, že se k vám zachoval prostě hnusně a nespravedlivě. A proto… proto se uklidněte, a vynasnažte se odpustit partnerovi všechno zlé, co vám kdy udělal nebo mohl udělat. Věřte, že odpuštění vám bude jenom k dobrému.

3. Smlouvání

V tomto stádiu se začínáte pokoušet udělat alespoň něco, abyste se dokázali vyrovnat s realitou vztahu, který se rozpadl. Něco… cokoli, prostě něco. Někteří lidé se v podobné situaci úplně ponoří do práce, jiní zalévají svoje hoře vínem nebo ještě něčím tvrdším, další propláčou celé noci, takže ráno téměř nevidí na oči a konečně ti poslední propadají přesvědčení, že se proti nim spiknul celý svět.

Smlouvají s osudem v naději, že alespoň nějak zmírní bolest, kterou zakoušejí, i když ve skutečnosti jim nic z toho, co ve své marné snaze podnikají, doopravdy nepomáhá.



4. Deprese

Když se člověk ocitá v tomto stádiu rozchodu, jeho nálada a celkové naladění se propadají přímo do bezedné černé jámy. Cítí se zničený, zdeptaný, vyhozený na břeh řeky života jako leklá ryba. Přesto však – dovolte připomenout vám, že dříve nebo později se vám uleví a tento depresivní stav nepřejde ve skutečnou klinickou depresi.

Všechno, co pro to musíte udělat, je mít trpělivost a být k sobě co možná nejvlídnější. A krom toho si musíte uvědomit jednu věc – vždycky s vámi bude někdo, kdo vás bude vždycky milovat a nikdy vás nezradí – jste to vy sami.

Přijměte sami sebe a mějte se rádi takoví, jací jste. Snažte se dělat všechno, co vám dělá radost a co vás dělá šťastnými. Co možná nejvíc.

5. Přijetí

Dříve nebo později prostě přijmete jako fakt, že toho druhého musíte nechat jít. To jest nejenom fyzicky – to už dávno nastalo, ale musíte ho vypustit také ze své mysli. Překonáte emoce, které vás zaplavily, necháte je za sebou a uděláte první kroky vpřed – do života bez něj. Nebojte se. Nejhorší máte za sebou a teď už bude všechno jenom lepší.

Máte statečné srdce a dokážete obstát v každé těžké životní situaci!