Zamiluj si místo, kde jsi

Říká se, že člověk by nikdy neměl být spokojen s tím, co má, že by měl vždycky chtít něco víc. Říká se, že požadavek je klíčem k úspěchu a že štěstí se nedá dosáhnout, když nejdeme k cíli. A že když necháš hledání a budoucnost necháš budoucností, zříkáš se života. Že člověk má mít ambice, drajv. A neztrácet čas odpočinkem.

S tím já nesouhlasím. Zamiluj si to místo, kde teď jsi. A pokloň se tomu, co máš. Nech plavat naději na nějaké budoucí štěstí, tvá radost na žádném „ještě víc“ nezávisí. Cíle nech být, zapomeň na bod, kterého máš dosáhnout a věnuj pozornost přítomnosti. Buď pomalý. Buď tady. Dýchej.

Neboť ve skutečnosti jsi vždycky Tady, i když většinu času se pokoušíš být Tam. (Ale i když získáš to své „tam“, stejně se ještě pořád nalézáš Tady. Přítomná chvíle je tvůj dům.)

Žít se dá s potěšením. Mít ve světě velký úspěch, vést život, který se nám líbí, hýčkat si sny o budoucnosti, přitom však být stále pevně uzemněný v přítomnosti. Žít se dá beze spěchu a s vychutnáním každého okamžiku, každého dne. Ne se jimi jen tak prořítit.

Přítomná chvíle neznamená konec, ale dokonale naplněný, v sobě uzavřený životní okamžik. Žij přítomnou chvílí. Rozum by to možná pojmenoval „absencí ambice“. Já tomu ale říkám zdravý smysl, vděčnost, klid; prostor, v němž je ironií osudu možné úplně všechno.

Jeff Foster