Bylo, nebylo …
Žil jednou jeden muž, který ovdověl a oženil se znovu. Sám měl dcerku a s jeho novou ženou přišly do domu další dvě. Byly zlé a rozmarné, stejně jako jejich matka. Macecha novou dceru nemohla vystát. Její dcery se jen strojily a lenošily. Nevlastní dceru zavalila vší hrubou prací. Musela také vymetat všechna kamna v domě a často bývala celá upopelená. Proto jí nevlastní sestry posměšně říkaly Popelka…
Tuhle pohádku všichni znáte, takže vám ji až do konce vyprávět nebudu. Chci vás jen upozornit na jednu důležitou věc.
Popelčin život byl jedna HRŮZA!!! Uklízení, vaření, mytí nádobí, nošení vody, praní, žehlení a bůhví co ještě všechno měla ta chuděra na starosti.
Ale PROČ TO VŠECHNO?
PROTOŽE TRPĚLA NESMYSLNÝM POCITEM, ŽE KAŽDÉMU COSI DLUŽÍ!
Všem něco dlužila!
Tatínkovi (tomu slabošskému podpantoflákovi)
Mamince (ta přece opustila tento svět, když ji na něj přiváděla….)
Maceše (protože tatínkovi taky)
Dcerkám té panovačné semetriky rovněž ( nevím, proč měla ten pocit, to už by byl spíš dotaz na jejího psychoterapeuta)
DLUŽILA COSI VŠEM! Všem se jim snažila ve všem vyhovět, být pro ně všechny hodná a spravedlivá.
Jednoho večera macecha a její dvě dcery místo aby vzaly Popelku s sebou na ples, nařídily jí přebírat mák smíchaný s popelem!
A to už tedy Popelku dohřálo (sláva Bohu).
-Proč bych měla přebírat mák s popelem, zatímco ty… nehodné příbuzné se flákají na bále?
-VŽDYŤ JÁ JIM NIC NEDLUŽÍM!!!
-VŮBEC NIKOMU NIC NEDLUŽÍM!!!
Pokračování znáte!
Klíčová věta „…Nikomu nic nedlužím…“ prohloubená pocitem nespravedlnosti, zbavila naši hrdinku nesnesitelného jha DLUHU!
V JEJÍM ŽIVOTĚ SE RÁZEM VŠECHNO ZMĚNILO!!!
Jela na ples.
Vzala si prince, o němž plným právem předpokládáte, že se dostavil na bílém koni.
Stala se princeznou a posléze královnou.
Získala bohatství neodhadnutelného rozsahu.
Mohla si dělat, co chtěla.
Později nejspíš porodila následníka.
Hlavně však začala žít ŽIVOTEM SVÝCH SNŮ!
Zbavila se hyperbolizovaného pocitu dluhu a povinnosti a přestala být pro všechny hodnou dívenkou. Celý život se jí proměnil.
Říká se, že na každé pohádce je kus pravdy. Myslím, že to je důvod k jistému zamyšlení. Nebereme na sebe náhodou také nesmyslné povinnosti? A pokud ano, není zrovna dnes vhodná chvíle se jich zbavit a začít žít životem svých snů?
Miláčku, nikdo ti nic není dlužen
Nikomu nejste ničím povinni